Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 19. prosince 1966, vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb. (dále jen „Pakt“), zakotvuje • v článku 2 odst. 3 právo domáhat se ochrany před případným zásahem do práv garantovaných Paktem, • v článku 3 zákaz diskriminace na základě pohlaví, • v článcích 14 a 15 právo na spravedlivý proces v trestních věcech, • v článku 17 zákaz svévolných zásahů do soukromého života a • v článku 26 zákaz diskriminace na základě dalších důvodů. Tato práva mají zásadně stejný obsah jako obdobná práva zakotvená v Úmluvě, která byla posuzována výše. Výjimkou je zákaz diskriminace podle článku 26 Paktu. Zatímco zákaz diskriminace zakotvený v Úmluvě má povahu akcesorického práva (tedy se ho lze dovolat pouze spolu s porušením jiného práva), v případě Paktu má zákaz diskriminace povahu neakcesorickou, (tedy se jej lze dovolat přímo). Zhodnocení vztahu k zákazu diskriminace provedené v části 6.3.4. však nezáviselo na tom, zda má toto právo akcesorickou, nebo neakcesorickou povahu. Na základě tohoto zhodnocení tedy lze dovodit, že navržená právní úprava je v souladu s článkem 26 Paktu. S odkazem na výše uvedenou argumentaci k Úmluvě tedy lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s Paktem. Přímý hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy nelze přesně kvantifikovat, jelikož v tomto procesu existuje řada faktorů, jejichž vliv není možné dopředu stanovit či jinak určit (ani na průměrné či variantní úrovni). V současné době ani není možné odhadnout, kolik subjektů využije institutu posouzení sporné otázky poradním orgánem a o jaké případy se bude, z hlediska sporných daní, jednat. Případ od případu se může lišit i např. v počtu členů poradního orgánu, intenzitě práce poradního orgánu a možné podobě dohody příslušných orgánů dotčených členských států o dělení nákladů řízení. Pro informaci lze uvést, že za stávajícího právního stavu měla Česká republika k 1. lednu 2018 otevřeno 50 řízení o sporných otázkách přímo podle mezinárodních smluv, přičemž 24 z nich probíhá u Ministerstva financí a zbylých 26 u Generálního finančního ředitelství. V obecnosti lze však konstatovat, že se v případě samotného řízení o sporné otázce nepředpokládají zvýšené náklady oproti stávajícímu stavu, protože tato řízení již nyní probíhají a jako taková jsou zabezpečena finančně, materiálně i personálně. Z tohoto důvodu nebude ani nutné upravovat informační systémy příslušných orgánů. V Ministerstvu financí, ani v orgá...
