Následná nemožnost plnění. Pro odstoupení smluvní strany od smlouvy v důsledku následné nemožnosti plnění se použijí příslušná ustanovení § 2006 OZ např. v důsledku vyšší moci.
Následná nemožnost plnění. 19.1. Stane-li se dluh po vzniku závazku některé ze smluvních stran nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.
19.2. Nemožnost plnění prokazuje dlužník.
Následná nemožnost plnění. Závazek zaniká pro nemožnost plnění, stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným (§ 2006 a násl. OZ).
Následná nemožnost plnění. Pro odstoupení od smlouvy v důsledku následné nemožnosti plnění se použijí příslušná ust. § 2006 občanského zákoníku, např. v důsledku vyšší moci.
Následná nemožnost plnění. Další možností zániku závazku je situace, kdy se dluh stane po vzniku závazku objektivně nesplnitelným. Ustanovení § 2006 občanského zákoníku výslovně upozorňuje na to, že toto ustanovení nedopadá na situace, kdy lze dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určité době,21 ale že se musí jednat o naprostou nemožnost splnit dluh. Příkladem takové situace může být ujednání o převedení vlastnického práva k individuálně určené věci, která zanikla.
Následná nemožnost plnění. Zánik závazku pro následnou nemožnost plnění nastává v případě, kdy bylo platným právním jednáním zakládajícím závazek sjednáno možné plnění, které se však následně stalo nemožným, a proto zaniká. Nemožnost plnění je třeba posuzovat objektivně, subjektivní hledisko se uplatní jen za předpokladu, pokud je plnění vázáno na osobu a vlastnosti dlužníka.111 Nejspíše půjde o situace, kdy se smluvní dědic zaváže uzavřením dědické smlouvy poskytnout zůstaviteli individuálně určenou nezastupitelná věc, která později zanikne. V tomto případě nejspíše nevznikne pochyb o tom, že je plnění ze strany smluvního dědice nemožné. Je však otázkou, zda bude možné, aby tato překážka nastala i v případě zůstavitele, jelikož předmětem zůstavitelova plnění bude jeho budoucí pozůstalost, která bude v době jeho smrti převedena na smluvního dědice. Ten však nemá k předmětu plnění za života zůstavitele, není-li ujednáno jinak, žádné majetkové právo. Zůstavitel je navíc oprávněn na základě ustanovení § 1588 odst. 1 NOZ téměř neomezeně se svým majetkem do své smrti nakládat. Výše uvedené nasvědčuje tomu, že jde o smlouvu odvážnou, kdy smluvní dědic může pouze doufat, že v době smrti zůstavitele zde zbude nějaký majetek, na který mu vznikne z uzavřené dědické smlouvy nárok. Pokud však zůstavitel po sobě nic nezanechal, lze usuzovat, že dědické smlouva nejspíše zanikne z důvodu nemožnosti plnění ze strany zůstavitele.
Následná nemožnost plnění. Smrt Splnění Splněním dluh zaniká Na svůj náklad, řádně a včas Splněním nelze odepřít, protože druhá strana mi neplnila z jiného závazku Dlužník musí plnit ve střední jakosti, není-li stanoveno jinak Úhrnek Přenechání věci jak stojí a leží
Následná nemožnost plnění. Při bezúplatných dědických smlouvách, kde za plnění zůstavitele lze považovat již samotné ustanovení smluvní strany či třetí osoby za dědice v dědické smlouvě, ustanovení o následné nemožnosti plnění uplatnění logicky nenaleznou. Již samotnou dědickou smlouvou je závazek splněn. Odlišná bude situace u dědických smluv úplatných – synallagmatických. Tehdy je následnou nemožností plnění ohrožen závazek smluvního dědice poskytovat plnění zůstaviteli. Ze smíšeného charakteru dědické smlouvy plyne i užití obecných ustanovení o závazkovém právu. Tak dle § 2006 NOZ zanikne i dědická smlouva pro nemožnost plnění, stane-li se dluh smluvního dědice vůči zůstaviteli po vzniku dědické smlouvy nesplnitelným. Obdobně se užijí i ust. § 2007 o zániku závazku při částečné následné nemožnosti plnění a § 2008 o náhradě škody při včasném neoznámení nemožnosti plnění.
Následná nemožnost plnění. V praxi mohou nastat situace, kdy se někdo zaváže k plnění nemožnému. Tu se jedná o nemožnost plnění počáteční, tedy o právní úkon neplatný a závazek v tomto případě vůbec nevzniká. My se ale budeme zabývat situací, kdy se plnění stalo nemožným až po vzniku platné smlouvy, před samotným plněním, a to z různých důvodů, jak bude popsáno níže. Současná právní úprava následné nemožností plnění je zakotvena jednak v občanském zákoníku v § 575 až 577 a jednak v zákoníku obchodním v § 352 až 354, přičemž v zákoníku obchodním je úprava speciální a zákoník občanský obsahuje úpravu obecnou. Z uvedeného vyplývá, že v „při výkladu nemožnosti plnění v obchodních závazkových vztazích nutno přihlížet k obojímu“.2 Velmi podstatný je ale rozdíl charakteru obou úprav, když úprava v občanském zákoníku je kogentní3, avšak ustanovení zákoníku obchodního kogentní nejsou (§ 263 a contrario). Smluvní strany vztahu řídícího se obchodním zákoníkem tak mohou tato ustanovení smluvně modifikovat. To může mít velmi silný dopad na práva a povinnosti stran a ta nepozorná z nich může být následnou situací velmi překvapena. Velká pozornost kontrahentů věnovaná zejména ustanovením o limitaci výše náhrady škody nebo modifikaci okolností vylučujících odpovědnost je tudíž na místě. Krajní situace, kdy by strany některá ustanovení úplně vyloučily (např. vyloučení odpovědnosti za škodu nebo naopak smluvní anulování všech okolností vylučujících odpovědnost) by však byla v rozporu s § 386 odst. 2 ObchZ resp. § 574 odst. 2 ObčZ a rovněž by znamenala rozpor s dobrými mravy. Podle § 575 ObčZ stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne. To znamená, že zánik závazku (nikoliv smlouvy) nastává ze zákona. Zánik závazku je však vázán na splnění relativně přísných podmínek kladených právní normou. Tak povinnost plnit nezanikne, pokud lze plnění uskutečnit i za ztížených podmínek, s většími náklady nebo až po 2 Xxxxxx, X., Xxxxx, X., Xxxxx, X. x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 5. vydání. Praha : C. H. Xxxx., 2010, str. 211.
Následná nemožnost plnění. Koncepce následné nemožnosti plnění přebírá úpravu občanského a obchodního zákoníku a sjednocuje rozdíly mezi oběma kodexy. Věnují se jí § 1926 až 1928 osnovy. Stanoví podmínky zániku závazku pro nemožnost plnění shodně jako občanský a obchodní zákoník a rovněž, že nemožnost plnění prokazuje dlužník. Jestliže se nemožným stala pouze část plnění, avšak zbývající část ztrácí pro věřitele význam, zanikne plnění celé. Jestliže zbývající část význam neztratila, závazek co do této části nezaniká. Návrh ale nemluví o tom, zda je pak možné ohledně této části odstoupit. Dlužník má při nemožnosti plnění notifikační povinnost vůči věřiteli a nedostojí-li včas této povinnost, stihne jej povinnost sekundární v podobě náhrady škody tím vzniklé. Velmi důležité je, že vedle této povinnosti náhrady škody osnova nestanoví povinnost uhradit věřiteli škodu vzniklou v důsledku nemožnosti plnění a vzhledem k tomu, že nemožnost plnění nemá povahu protiprávního jednání, nárok na náhradu škody věřiteli bez takového výslovného ustanovení nevznikne. Můžeme jen polemizovat, zda byl tento dopad úmyslem autorů.