OBECNÉ POZNÁMKY K UJEDNÁNÍM STRAN O DORUČOVÁNÍ PÍSEMNOSTÍ. Slovní spojení „považuje se“ či „má se za to, že“ se pro vyjádření určitého právního následku, jde-li o samotné doručení, objevují poměrně často. A to v různých smluv- ních typech či smlouvách inominátních. Dřívější xxxxxx- tura při výkladu § 45 odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964, podle něhož projev vůle působil vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde, zdůrazňovala objektiv- ní možnost adresáta seznámit se s obsahem písemnos- ti.34 Adresát musel mít možnost seznámit se s projevem vůle. K působení takového jednostranného právního úkonu vůči adresátovi docházelo bez ohledu na to, zda se s písemností skutečně seznámil, od okamžiku, kdy tuto možnost objektivně měl. V současné úpravě soukromého práva jsou předpoklady hmotněprávního doručování ře- šeny právní fikcí v § 570 ObčZ a domněnkou dojití v § 573 ObčZ. Právní jednání tak působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Podle domněn- ky dojití se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využi- tím provozovatele poštovních služeb došla 3. pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státě, pak 15. pracovní den po odeslání. Fikce doručení v § 570 ObčZ tak primárně směřuje na situace vědomého zmaření doručení adresátem. Domněnka v § 573 ObčZ je rozhodná za situace, kdy dochází k využití poštovních služeb a kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nic nenasvědčuje tomu, že by zákonodárce tato pravidla v právní normě zakotvil jako kogentní, tedy že se od nich nelze odchýlit. Bude předmětem individuálních přezku- mů jednotlivých ujednání, kterými se strany od zákonné úpravy budou odchylovat, zdali takové ujednání obstojí. Obecně si strany zřejmě dobu domněnky dojití zásilky mohou určit vyjádřením vzdálenějšího časového údaje od odeslání, ale i dřívějšího. Stejně jako nelze vyloučit, že pro vyjádření právního následku dojití zásilky vyjádří jiný předpoklad. Významné pro posouzení platnosti či zdánlivosti takového ujednání může být i posouzení, čeho se daná písemnost týká a jaké právní následky se s doručovanou písemnos- tí pojí. Zde mohou být inspirací i přeshraniční řešení. Lze odkázat na § 308 bod 6 BGB, který považuje za neúčinnou fikci doručení úkonu (s tzv. „zvláštním“ významem) adreso- vaného spotřebiteli. V komentářové literatuře je dovozo- vána možnost sjednávání fikcí doručení týkajících se ostat- ních méně závažných úkonů. Těmi mohou být např. výpisy z účtu apod. Závažným úkonem se přitom roz...
