ÚVODNÍ OTÁZKY K ŘEŠENÍ. Významnou podotázkou řešeného problému posuzování limitů smluvní volnosti při užití těchto slovních spojení je posouzení, zdali samotné užití těchto slovních spojení představuje tzv. bez dalšího smluvení právní domněnky či právní fikce, jak jsou chápány v právních normách, užije- -li je zákonodárce. Nebo zdali při právní kvalifikaci může jít o něco jiného. Nějaký jiný právní institut. Může jít např. o podmínku v pravém slova smyslu, ať už rozvazovací, či odkládací? Nebo tzv. podmíněnost plnění, jak ji rozlišuje starší judikatura?2 Nebo primárně „zaškatulkování“ ujed- nání stran jako „právní domněnka či právní fikce“, jen pro- to, že strany ve smlouvě užily určité slovo či slovní spoje- ní, není namístě? A je třeba postupovat cestou zjišťování obsahu právních jednání, jejich výkladu podle vůle stran a zjišťovat, co všechno vlastně užitím takového slovní spo- jení chtěly strany vyjádřit? Nebo jsou taková ujednání zákonem zakázána, jak dovozo- vala judikatura k předchozí úpravě soukromého práva?
