Obecně k pojmu a funkci smluvní pokuty Vzorová ustanovení

Obecně k pojmu a funkci smluvní pokuty. S ohledem na výše předložený obecný výklad o zajištění závazků lze smluvní pokutu vymezit jako jeden z institutů odvětví soukromého práva sloužící k zajištění závazků. Význam zajišťovacího instrumentu smluvní pokuty je dalekosáhlý. Dokládá to i skutečnost, že smluvní pokuta se v různých podobách vyskytuje v evropském právním prostředí již od dob antického Říma.35 Ačkoliv se odkaz římskoprávního učení v evropském prostoru promítl především v kontinentálním právním systému a na anglosaský, resp. angloamerický právní systém měla tato dějinná etapa podstatně menší vliv, nelze přehlédnout, že i v této právní kultuře existuje institut, který se římským stipulationes poenae v mnohém podobá. Odhlédneme-li od větších či menších odlišností pojetí smluvní pokuty v jednotlivých právních řádech Evropy, můžeme vymezit základní znaky tohoto institutu společné pro převážnou většinu zemí, ve kterých se smluvní pokuta vyskytuje. Předně lze k základům pojetí smluvní pokuty zopakovat, že se jedná o instrument zajištění závazkových vztahů. Aplikujeme-li členění popsané v obecném výkladu o zajištění závazků,36 lze navíc smluvní pokutu kategorizovat tak, že jde o specifický zajišťovací nástroj, tedy nástroj, kterým věřitel získává práva, která by mu běžně z hlavního závazkového vztahu neplynula. S tím souvisí i další dva základní znaky, kterými jsou akcesorita a subsidiarita. Akcesorita, tedy závislost na hlavním závazkovém vztahu, se v případě smluvní pokuty projevuje přinejmenším tak, že bez existence hlavního závazkového vztahu nemůže platně vzniknout ani akcesorický právní vztah, tedy smluvní pokuta.37 Zásada subsidiarita potom u smluvní pokuty