Podstatné obsahové náležitosti. Smluvní volnost můžeme označit jako jednu z ústředních zásad práva občanského, přičemž v současném občanském zákoníku je na ni kladen zvláštní důraz, kdy smluvní strany mohou uzavřít prakticky jakoukoliv smlouvu, která odpovídá základním požadavkům na uzavírání smluv. O významu této zásady svědčí již ta skutečnost, že je zakotvena hned v prvním paragrafu občanského zákoníku, kdy je v odstavci druhém uvedeno: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby S ohledem na rozmanitost životních situací není možné, aby byly v OZ upraveny všechny případy a každá konkrétní smlouva či dohoda byla konkretizována jednotlivými ustanoveními občanského zákoníku. I tak jsou v OZ upraveny více než tři desítky smluvních typů, které lze označit za ty nejčastěji uzavírané. Dle OZ platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není občanským zákoníkem výslovně upravena, tzv. inominátní smlouva (§ 1746 odst. 2 OZ). Smlouva o přepravě osoby však v OZ upravena je, byť jak již bylo řečeno, jedná se o úpravu poměrně stručnou, kdy konkretizaci těchto ustanovení musíme hledat v přepravních řádech či mezinárodních právních předpisech. Obsah těchto základních ustanovení však zahrnuje podstatné obsahové náležitosti tak, jak to předvídá § 1746 ve svém prvním odstavci.63 V některých případech nemusí být zcela zřejmé, jaké obsahové náležitosti právního jednání směřujícího k uzavření určitého typu smlouvy jsou vyžadovány. Avšak právě takovýto nedostatek může mít za následek to, že účastníci vůbec neuzavřou smlouvu, kterou uzavřít zamýšleli, byť jejich právní jednání lze považovat za platné. V OZ jsou podstatné obsahové náležitosti obsaženy v úvodních ustanoveních k tomu kterému smluvnímu typu, přičemž tato ustanovení mívají kogentní charakter. I přesto, že OZ jednoznačně upřednostňuje takový výklad právního jednání, které lze vyložit jako platné, před výkladem, který jej hodnotí jako neplatný (§ 574
Podstatné obsahové náležitosti. „Při výčtu podstatných částí smlouvy je třeba na prvním místě zmínit identifikaci stran, kterými je v tomto případě poskytovatel a nabyvatel.“149 Obsahem pojmového závazku autora z licenční smlouvy je poskytnutí oprávnění užít dílo, tj. licence. Jedná se tedy o konstitutivní projev vůle, kterým autor uděluje jiné osobě užívací oprávnění k předmětu licence. Obsahové náležitosti pro typovou licenční smlouvu stanoví autorský zákon obligatorně, což vyplývá z kogentní povahy § 46 odst. 1 AutZ. Nedostatek těchto náležitostí či nedostatek jedné z nich má za následek absolutní neplatnost licenční smlouvy. Pokud by ujednání ve smlouvě měla náležitosti jiného právního úkonu, není vyloučeno, že se jej nebude možno dovolávat. Podstatnými obsahovými náležitostmi typové autorskoprávní licenční smlouvy je určení díla, projev vůle poskytnout oprávnění k užití díla a ujednání o odměně.150 Současný autorský zákon stanoví, na rozdíl od předešlého 147 TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-80-7179-573-5, s. 32-33