Pojem smlouvy o výkonu funkce jednatele. Úvodní kapitola této práce se věnuje institutu smlouvy o výkonu funkce. Obecnou úpravu smlouvy o výkonu funkce pro členy volených orgánů všech obchodních korporací poskytuje zákon o obchodních korporacích. Pravidla upravená v ustanovení § 59 a násl. tohoto zákona se tak aplikují nejen na jednatele společnosti s ručením omezeným, ale také na členy představenstva akciové společnosti, členy dozorčí rady akciové společnosti či společnosti s ručením omezeným, je-li v ní dozorčí rada zřízena. Svou povahou se tedy smlouva o výkonu funkce řadí do oblasti obchodně- závazkových právních vztahů, jejímž účelem je blíže upravit vztahy uvnitř obchodních korporací.1 V této kapitole se blíže zabývám institutem smlouvy o výkonu funkce jednatele z pohledu její formy, náležitostí, jakož i z pohledu osob oprávněných takovou smlouvu uzavřít. Doplňuji ji pak dále o rozbor právního režimu smlouvy o výkonu funkce. Se samotným pojmem smlouvy o výkonu funkce se v českém právním řádu můžeme setkat od 1. ledna 2001, kdy nabyla účinnosti novela obchodního zákoníku.2 Dosud zákonem užívaný pojem manažerské smlouvy se touto novelou nahradil pojmem smlouvy o výkonu funkce.3 Z pohledu typového určení lze smlouvu o výkonu funkce zařadit mezi smluvní typ nepojmenovaný.4 Tento závěr přitom dovozuji ze skutečnosti, že smlouva o výkonu funkce jednatele nenaplňuje účel, který právní řád dává smlouvám pojmenovaným, neboť v českém právním řádu není zákonná úprava, která by podmiňovala použití konkrétních práv či povinností pro výkon funkce jednatele, pokud by si smluvní strany nesjednaly jinak.5
