Forma smlouvy. Smlouva mezi Bankou a Klientem vzniká na základě vzájemné dohody o podmínkách poskytnutí Bankovní služby. Na základě písemné Smlouvy vzniká smluvní vztah v případě, že to alespoň jedna ze smluvních stran požaduje, vyplývá to z jejího návrhu na uzavření smlouvy nebo je písemná forma podmínkou vzniku smluvního vztahu podle příslušných právních předpisů.
Forma smlouvy. Soukromé právo je založeno na principu neformálnosti. Neformálnost právních jednání vyplývá z principu autonomie vůle, který se projevuje v možnosti osoby zvolit si podle svého rozhodnutí nejen obsah a adresáta právního jednání, ale také jeho formu. Každý má právo zvolit si pro právní jednání a tedy i pro smlouvu libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem (§ 559 občanského zákoníku). Smlouva tedy podle občanského zákoníku může být uzavřena nejen v písemné formě, kterou je třeba ve smyslu § 562 odst. 1 občanského zákoníku rozumět i formu elektronickou, ale samozřejmě i ústně či konkludentně, tj. faktickým jednáním stran. Oproti předcházející právní úpravě došlo v novém občanském zákoníku k výraznému posílení zásady neformálnosti právních jednání. V novém občanském zákoníku byla požadavku písemné formy zbavena řada právních jednání, pro která byla forma dříve předepsána. Oproti dřívější právní úpravě bylo ustoupeno od požadavku písemné formy například u všech dohod působících změnu v subjektech závazku (postoupení pohledávky, převzetí dluhu a přistoupení k závazku), u ujednání o smluvní pokutě a u některých dohod působících zánik závazku (dohoda o prominutí dluhu) či u smlouvy o smlouvě budoucí. Ze zásady neformálnosti právních jednání plyne, že právní jednání lze učinit, a tedy i smlouvu uzavřít platně v jakékoli formě, pokud není forma zvláště stanovena zákonem. I v případě, že určitá forma právního jednání a smlouvy není zákonem vyžadována, mohou se strany na určité formě právního jednání dohodnout. Například zákon nepožaduje žádné zvláštní požadavky na formu a bylo by proto možné uzavřít smlouvu ústně, ale strany se mezi sebou dohodnou, že tento typ smluv budou uzavírat pouze v písemné formě. Proto je tradičně rozeznávána forma zákonná, kdy požadavek formy vyplývá ze zákona, a forma smluvní, kdy požadavek formy vyplývá pouze z vůle jednajících stran (s dalšími rozdílnými důsledky uvedenými např. v § 564 či § 582 OZ). Zákon o registru smluv představuje významný zásah do zásady neformálnosti a stanovuje zákonné požadavky na formu smlouvy, od kterých se není možné odchýlit. Zákon o registru smluv totiž stanoví, že smlouvy, na něž se vztahuje povinnost uveřejnění prostřednictvím registru smluv, musí být uzavřeny písemně (§ 8 odst. 2 ZRS). Zákon o registru smluv tak zásadním způsobem omezuje volbu formy nad rámec případů stanovených v občanském zákoníku. I v případech kdy občanský zákoník nevyžaduje pro určitý smluvní typ písemnou ...
Forma smlouvy. (1) Smlouva má formu „písemné kupní smlouvy“ nebo prodávajícím potvrzené písemné „objednávky“ kupujícího.
(2) Písemná forma kupní smlouvy nebo prodávajícím potvrzené objednávky kupujícího je nezbytná. Není-li dodržena písemná forma, smluvní strany nejsou Smlouvou vázány, není-li její obsah dodatečně potvrzen v písemné formě.
(3) Nedohodnou-li se smluvní strany jinak, musí mít Smlouva písemnou formu. Má-li nebo měla-li mít smlouva písemnou formu, je možné ji měnit, doplňovat nebo rušit pouze písemnou formou. Zároveň je písemní forma povinná zejména pro všechny oznámení, souhlasy, sdělení, protokoly, dodací listy a dokumenty, nestanoví-li smlouva výslovně, že není písemné formy třeba.
(4) Není-li stanoveno jinak, je písemná forma zachována i v případech jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronického podpisu je třeba pouze tam, kde to stanoví Xxxxxxx.
Forma smlouvy. 1. Xxxxxxx má vždy písemnou formu.
Forma smlouvy. 1. Smlouva mezi Poskytovatelem a Zákazníkem je obvykle uzavřena na dálku a její obsah se řídí těmito VOP.
2. Poskytovatel a Zákazník se však mohou dohodnout na uzavření Smlouvy v listinné podobě podepsané Poskytovatelem i Zákazníkem. Ustanovení Smlouvy v listinné podobě, která smluvní vztah mezi Poskytovatelem a Zákazníkem upravují odlišně od ustanovení těchto VOP, mají přednost před ustanoveními těchto VOP.
Forma smlouvy. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
Forma smlouvy. Dle ust. § 559 občanského zákoníku má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu. To platí za předpokladu, že tuto volbu neomezuje zákon nebo vlastní ujednání smluvních stran. Forma právního jednání může být ústní či písemná. V případě písemné formy pak přitom lze dále hovořit o formě soukromé či veřejné listiny. V případě smlouvy o výkonu funkce platí dle ust. § 59 odst. 2 zákona o obchodních korporacích, že tato smlouva uzavíraná ve společnosti s ručením omezeným by měla být vždy sepsána v písemné formě. Porovnáním předchozí právní úpravy v obchodním zákoníku a platné právní úpravy v zákoně o obchodních korporacích lze dospět k závěru, že požadavek na písemnou smlouvu o výkonu funkce není nikterak překvapivý. Již obchodní zákoník vyžadoval uzavření smlouvy o výkonu funkce v písemné formě.8 Úprava písemné formy této smlouvy je však v zákoně o obchodních korporacích oproti obchodnímu zákoníku užší. Smlouvou o výkonu funkce uzavřenou v písemné formě musí být upraveny pouze vztahy v kapitálových společnostech, tedy vztahy mezi členy statutárního orgánu či dozorčí rady a společností s ručením omezeným a dále také vztahy mezi členy představenstva, dozorčí rady, případně mezi členy jiných orgánů s obdobnou působností a akciovou společností. Povinnost písemné formy smlouvy o výkonu funkce pak již není dána pro osobní společnosti, tj. pro veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost a rovněž pro družstvo, evropské hospodářské zájmové sdružení či evropskou družstevní společnost.
Forma smlouvy. Smlouva má vždy písemnou formu.
Forma smlouvy. Prakticky všechny smlouvy jsou v dnešní době uzavírány písemně. Ústní forma (tzv. gentlemen's agreement) je rovněž možná, avšak v praxi je zcela nevhodná kvůli možným pochybnostem o jejím obsahu. Může jít o ústní dohodu na konferenci, jejíž obsah se dozvíme z protokolu o jednání nebo dokonce i z tiskové zprávy. Smlouvy v ústní formě nepodléhají Vídeňské úmluvě o smluvním právu a nelze je ani registrovat u OSN (článek 102 Charty OSN), a proto dnes již prakticky patří minulosti. Konkludentní jednání si lze v mezinárodním právu těžko představit. Někdy se uvádí jako zcela zvláštní forma přiměřená výjimečným okolnostem použití symbolu (vztyčení bílé vlajky na znamení vzdání se, je-li akceptováno druhou stranou). Podle způsobu sjednání smlouvy se rozlišuje (v praxi pouze u dvoustranných smluv) forma slavnostní (plná) a forma zjednodušená. Výrazně převládají smlouvy uzavřené běžným způsobem (tj. v plné formě), tedy na jedné listině, obsahující podpisy obou smluvních stran, které o smlouvě společně jednaly a jejichž zástupci se k podpisu sešli na určeném místě. Méně významné dvoustranné smlouvy, jejichž rychlé sjednání nečiní potíže, neboť je často věcí rutiny, vznikají někdy na základě pouhé výměny diplomatických nót. Zástupci smluvních stran se ke sjednání takové smlouvy ani nemusí sejít a jejich podpisy jsou tudíž na různých listinách. Jsou to smlouvy uzavřené tzv. formou zjednodušenou - v diplomatické mluvě sous forme simplifiée.
Forma smlouvy. Smlouva může být uzavřena pouze písemnou formou s výjimkou stanovenou ve článku 3.5 VNP. Písemná forma je dodržena v případě akceptace Návrhu formou e-mailu. Písemná forma je dále dodržena v případě elektronického vyhotovení Xxxxxxx s naskenovanými podpisy osob oprávněných zastupovat Smluvní strany zaslaného e-mailem; na vyžádání se Smluvní strany zavazují si vzájemně listinné vyhotovení Smlouvy poskytnout. Jestliže tak Odběratel výslovně stanoví v rámci Návrhu, Smlouva může být uzavřena pouze podpisem listinného vyhotovení Smlouvy oběma Smluvními stranami. Smlouva může být měněna výhradně řádně číslovaným a datovaným dodatkem v písemné podobě uzavřeným osobami oprávněnými řádně zastupovat Smluvní strany.