Povinnost součinnosti ošetřovaného. Povinnost ošetřovaného poskytnout potřebnou součinnost je těsně spjata s povinností poskytovatele postupovat s péčí řádného odborníka (blíže podkapitola 3.4.2.1.), neboť takováto povinnost ošetřovaného je základní podmínkou pro to, aby poskytovatel mohl splnit závazek vyplývající ze smlouvy. O vzájemném provázání těchto povinností svědčí mimo jiné i fakt, že zákonodárce tyto dvě povinnosti zakotvil v témže paragrafu. Ustanovení o součinnosti ošetřovaného v § 2643 odst. 2 NOZ obsahuje dvě formy jeho součinnosti – faktická a informační.73 V zásadě lze říci, že faktická součinnost spočívá ve fyzickém umožnění poskytnutí péče o zdraví. Jedná se například o dostavení se k vyšetření, či odložení šatů na pokyn poskytovatele.74 Faktická součinnost je omezena požadavkem zákonodárce, aby taková součinnost byla nutná podle „rozumného očekávání“. Čímž se má zjevně chránit integrita ošetřovaného před zneužitím ze strany poskytovatele. Této občanskoprávní normě koresponduje úprava obsažena v § 48 odst. 2 písm. e) zákona o zdravotních službách, dle níž poskytovatel může ukončit péči o pacienta mimo jiné v případě, kdy pacient „přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb; to neplatí, jestliže neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta“. Informační povinnost ošetřovaného zákonodárce zakotvil v § 2643 odst. 2 NOZ následovně: „Ošetřovaný sdělí poskytovateli podle svého nejlepšího svědomí potřebné údaje (…) k tomu, aby mohl splnit povinnosti podle smlouvy.“ Potřebnými údaji jsou například údaje o tom, jak se ošetřovaný stravuje nebo údaje o onemocněních v rodině. Z citovaného je zřejmé, že zákonodárce myslel na tu skutečnost, že ošetřovaný zpravidla nedisponuje žádnými zvláštními odbornými znalostmi v péči o zdraví, a proto je povinnost ošetřovaného
Povinnost součinnosti ošetřovaného. Ustanovení § 2643 odst. 2 občanského zákoníku říká: „Ošetřovaný sdělí poskytovateli podle svého nejlepšího vědomí potřebné údaje a poskytne mu součinnost nutnou podle rozumného očekávání k tomu, aby mohl splnit povinnosti podle smlouvy.“ Zákonodárce tedy stanovuje povinnost součinnosti ošetřovaného. Činí tak v druhém odstavci ustanovení, které v odstavci prvním upravuje postup poskytovatele de lege artis. Z hlediska systematiky hraje povinnost součinnosti významnou roli pro postup poskytovatele. Bez adekvátní součinnosti ošetřovaného je postup poskytovatele podle smlouvy a zákona značně ztížený až nemožný. Občanský zákoník upravuje dvě formy součinnosti. Zaprvé obecnou formu součinnosti, jež zahrnuje fyzickou spolupráci. Pod tou si lze představit samotné dostavení se na kontrolu, ulehnutí na lůžku, vypláznutí jazyka a jiné jednání