Právní úprava v obecném zákoníku občanském. Obecný zákoník občanský obsahoval institut smlouvy o smlouvě budoucí v § 9368 a označoval ji jako dohodu o budoucí smlouvě. Uzavřením dohody o budoucí smlouvě vznikl závazek uzavřít v budoucnu smlouvu. Kontraktační povinnost (smluvní přímus) mohly smluvně převzít buď obě strany nebo povinnost uzavřít budoucí smlouvu měla jedna strana a druhá smluvní strana měla příslušný nárok. Dohoda o budoucí smlouvě tak mohla být uzavřena jako jednostranná či oboustranná. Předběžná smlouva se mohla týkat všech druhů obligačních smluv.9 Obsahovou náležitostí předběžné smlouvy bylo určení podstatných náležitostí budoucí smlouvy. Strany musely rovněž ujednat dobu, do kdy musí být realizační smlouva uzavřena. Obsahovou náležitostí bylo taktéž ujednání, zda závazek uzavřít realizační smlouvu je ujednán jako jednostranný a kterou smluvní stranu v tomto případě stíhá anebo je ujednán jako oboustranný. Obecný zákoník občanský o formě předběžné smlouvy nic nehovořil. Pokud však byla pro budoucí smlouvu předepsána forma, bylo nutno ji dodržet i pro dohodu o budoucí smlouvě.10 Povinnost uzavřít budoucí smlouvu byla omezena způsobem časovým a hospodářským. Časové omezení spočívalo v tom, že v předběžné smlouvě musela být obsažena doba uzavření budoucí smlouvy. Oprávněná strana mohla naléhat na uzavření smlouvy do jednoho roku od ujednaného termínu, jinak právo zaniklo. Žaloba tak musela být podána v tomto termínu. Jednoroční lhůta měla tedy výslovně prekluzivní povahu.
Právní úprava v obecném zákoníku občanském. Problematiku přípravné smlouvy znal již rakouský obecný zákoník občanský. Přípravné smlouvy se dříve nazývaly punktace203 a právní úprava byla obsažena v ustanovení § 885204. Jestliže nebyla ještě zřízena formální listina, ale strany zhotovily spis (nástin) o hlavních bodech smlouvy a spis podepsaly, byly již podle tohoto nástinu vázány, i když formální listina nebyla sepsána a nebylo dosaženo dohody ve vedlejších ustanoveních smlouvy, které měly být stanoveny. Dle konkrétního případu se posuzovalo, co je považováno za vedlejší ustanovení smlouvy. Dokud nebylo dosaženo dohody o všech bodech, které se v konkrétním případě považovaly za hlavní ustanovení smlouvy, nebyly punktace závaznými. „Hlavními body smlouvy jsou ony, které se podle náhledu poctivého obchodu považují za podstatnou součást smlouvy, anebo ony, které strany při vyjednávání považovaly za podstatné kusy, bez nichž by smlouva nebyla bývala uzavřena. Punktacemi byla smlouva definitivně uzavřena.“205 Smluvní strany se tak dohodly o podstatných kusech smlouvy a takovou dohodu pokládaly za perfektní, ale měly shodnou vůli jednat o dalších kusech smlouvy. Pokud by v tomto ohledu nebylo dosaženo dohody, platila subsidiární zákonná ustanovení.206 Smluvní strana měla nárok na vyhotovení definitivní listiny i s vedlejšími doložkami, což mohla vymáhat rovněž žalobou a rozsudek pak tvořil konečnou smluvní listinu. Vedlejší 203 Xxxxxx ve smyslu přípravné smlouvy uvádí: „Slovo punktace je mnohoznačné, ale zpravidla se jím vyrozumívá listina zřízená o smlouvě, které se něčeho nedostává k hotovosti.“ XXXXXX, Xxx. Právo občanské: právo obligační. Praha: Všehrd, 1932, s. 48. 204 § 885 zákona č. 946/ 1811 Sb., obecného zákoníku občanského: „Nebyla-li sice ještě zřízena řádná listina, přece však zřízen spis o hlavních bodech a od stran podepsán (punktace), zakládá také již takový spis práva a závazky, které v něm jsou vyjádřeny.“