Právo mezinárodního obchodu. Jedná se o oblast práva zabývající se mezinárodními ekonomickými vztahy. Do tohoto odvětví spadají vztahy mezi mezinárodními organizacemi a státy, vztahy mezi státem a subjekty, které na jeho území realizují obchodní činnost, a vztahy mezi obchodníky z různých států. Poslední jmenované tvoří jádro práva mezinárodního obchodu a jsou svou povahou podřízeny režimu mezinárodního práva soukromého. Směr vývoje práva mezinárodního obchodu je výrazně ovlivněn ekonomickým a politickým prostředím, kdy státy v reakci na něj vytvářejí normy, které se zabývají úpravou mezinárodně obchodních vztahů. Velkou roli v tomto procesu také sehrávají mezinárodní organizace, které navrhují úpravu mezinárodních obchodních vztahů ve snaze dosáhnout co nejširší míry unifikace. Normy organizacemi vytvořené nemají přímou závaznost, pokud je státy nepřijmou za své. V tomto směru je výjimkou komunitární právo, které je tvořeno také mezinárodní organizací, ale pro státy ES je závazné bez dalšího. Právo mezinárodního obchodu obsahuje tedy především normy zaměřené na regulaci obchodních závazkových vztahů s mezinárodním prvkem.3 Vzhledem ke skutečnosti, že v případě mezinárodního práva není jedna entita, která by tvořila právo, jemuž budou podřízeny všechny osoby, mají normy mezinárodního práva soukromého specifický charakter. Z teoretického hlediska dělíme normy podle aplikace na normy přímé a normy kolizní. Hlavní rozdíl je dán metodou, jíž tyto normy působí na právní vztahy při aplikaci. Kolizní normy nemají klasický hmotněprávní charakter. Jsou svou strukturou podobné normám blanketovým, protože jejich podstatou je odkaz na jiné normy, ale na rozdíl od vnitrostátních blanketových norem odkazují na právní řád jako celek. Principem těchto norem je především nutnost rozhodnutí, dle jakého právního řádu, a tedy dle jakých hmotněprávních norem bude právní vztah posuzován. „Jejich obvyklý název kolizní normy odpovídá uvedené představě kolizí, střetu právních řádů, které tyto normy řeší.“4 Kolizní metoda zachází se všemi právními řády jako se sobě rovnými a lze ji považovat a odraz představy o spravedlnosti státu, jehož je původu. Výběr kolizní normy, která bude na posouzení vztahu použita, vychází obvykle z místa soudu, tedy z místa, kde je nutno toto rozhodnutí provést. Soud v případě rozhodování o právním vztahu tedy nejprve vezme kolizní normu vlastního státu a podle ní rozhodne, jaké právo na vztah použije. Podle vnitrostátních věcných norem práva pak soud rozhodne ve věci samé. Přímé no...
