Rada bezpečnosti. Rada bezpečnosti OSN se skládá z 15 členů (do roku 1965 pouze 11 členů). Pět členů je v Radě bezpečnosti zastoupeno stále: Čínská republika (od roku 1971 Xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx), Francie, Ruská federace (původně Svaz sovět- ských socialistických republik), Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké. Zbylých 10 členů je voleno na dva roky. Při volbě nestálých členů má Valné shromáždění přihlížet mimo jiné ke spraved- livému zeměpisnému rozdělení a k tomu, nakolik kandidátská země přispívá ke splnění cílů OSN. V roce 2007 se Česká republika, která byla v Radě bezpečnosti zastoupe- na poprvé v letech 1994 a 1995, ucházela neúspěšně o místo nestálého člena Rady bezpečnosti. V prvním hlasování získala ČR 91 ze 186 platných hlasů, Chorvatsko, které rovněž na tento post kandidovalo, 95 hlasů. Ani jedna ze dvou kandidátských zemí nedosáhla nutné kvalifikované většiny (125 hlasů). Když však ve druhém hlasování pro Českou republiku hlasovalo už jen 81 stá- tů a ve prospěch Chorvatska 106 států, ČR stáhla svoji kandidaturu a místo v Radě bezpečnosti zaujalo Chorvatsko. * Tato složitá procedura byla dosud použita pouze dvakrát pro účely navýšení počtu nestálých členů Rady bezpečnosti (ze šesti na deset) a členů Hospodářské a sociální rady (z 18 na 27) v roce 1965 a také pro účely navýšení počtu členů Hospodářské a sociální rady (z 27 na 54) v roce 1973. Důvodem změny bylo navýšení počtu členských států OSN po dekolonizaci.
Rada bezpečnosti. Prozatímní jednací řád Rady bezpečnosti27 upravuje otázky zastoupení členských států a pověřovacích listin jejich zástupců v pravidlech 13 až 17. Podle těchto pravidel mají být pověřovací listiny zástupce státu, který je členem Rady bezpečnosti, předány generálnímu tajemníkovi, a to ne později než 24 hodin před tím, než se má zastupování ujmout. Předse- da vlády a ministr zahraničních věcí mohou v Radě bezpečnosti zasedat i bez předložení pověřovacích listin. Nedává příliš smysl, že totéž není stanoveno i pro hlavu státu, bylo by nicméně možné s použitím logického argumentu a fortiori – a minori ad maius – do- vodit, že i hlava státu může stát v Radě bezpečnosti zastupovat bez pověřovacích listin. Tento závěr podporuje i historický výklad: při projednávání návrhu jednacího řádu byl na návrh zástupce Spojených států amerických původní návrh textu obsahující slova “Prime Minister” nahrazen textem “Head of Government”, přičemž cílem mělo být právě umožnění toho, aby v Radě mohl bez pověřovacích listin zasednout též prezident státu s prezidentskou formou vlády.28 Je tak zřejmé, že spojení “Head of Government” bylo po- dle okolností vnitrostátního uspořádání ústavních orgánů zamýšleno jako zahrnující též hlavu státu. Pověřovací listiny zástupců v Radě bezpečnosti přezkoumává podle pravidla 15 gene- rální tajemník (nikoli výbor jako v případě Valného shromáždění) a předkládá o tom Radě 23 “[…] [T]he decisions of the committee were technical and not political in nature […].” Zpráva Výboru pro pověřovací listiny ze dne 23. října 1996, dokument č. A/51/548. In: United Nations Digital Library [online]. Dostupné z: <https:// xxxxxxxxx-xxx-xx.xx.xxx/xxx/XXXXX/XXX/X00/000/00/XXX/X0000000.xxx?XxxxXxxxxxx>. 24 Viz např. Zprávu Výboru pro pověřovací listiny ze dne 17. listopadu 1960, dokument č. A/4578. In: United Nations Digital Library [online]. Dostupné z: <xxxxx://xxxxxxxxxxxxxx.xx.xxx/xxxxxx/0000000?xx=xx>, nebo Zprávu Výboru pro pověřova- cí listiny ze dne 20. září 1979, dokument č. A/34/500. In: United Nations Digital Library [online]. Dostupné z: <https:// xxxxxxxxxxxxxx.xx.xxx/xxxxxx/0000>.