Radioaktivní odpady. Radioaktivní odpady a nakládání s nimi se řídí Zákonem č. 18/1997 Sb., o mírovém používání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), v platném znění. Do této skupiny odpadu se zařazují specifické odpady z radiodiagnostických a radioterapeutických pracovišť nukleární medicíny, radiologických oddělení a výzkumných pracovišť. Nakládání s těmito odpady podléhá zvláštním předpisům jednotlivých pracovišť, kde se vyskytují a je podmíněno povolením Státního ústavu pro jadernou bezpečnost (SÚJB).
Radioaktivní odpady. Vyhořelé palivo z jaderných reaktorů patří mezi nejvíce nebezpečné materiály vůbec. Jeho radioaktivita po vyjmutí z reaktoru je tak vysoká, že člověk, který by se s ním náhodou dostal do kontaktu, obdrží smrtelnou dávku ozáření během několika sekund. Proto je potřeba vysoce radioaktivní odpad perfektně izolovat po dobu asi 100 000 let. Potřebná perspektiva se vymyká lidské zkušenosti. Pro ilustraci: před pouhými 30 000 lety vůbec neexistoval Lamanšský průliv a současnou Varšavu či Berlín pokrývaly jeden až dva kilometry polárního ledovce. Česká vláda i další státy prosazují uložení odpadu do zemských hlubin. Žádné podobné zařízení na světě ovšem zatím není v komerčním provozu. Místo pro úložiště musí splňovat řadu kritérií: rozsáhlý masiv horniny neporušené prasklinami a štěrbinami, kde je vyloučeno zemětřesení a která zabezpečí odvod tepla. Musí zaručit stabilitu po celou dobu, kdy radioaktivní odpad bude nebezpečný. Musí vyloučit průniky podzemní vody do úložiště, protože postupná koroze by poškodila kontejnery s odpadem. Proudění podzemních vod by pak mohlo vynést radioaktivní a toxické látky na povrch nebo kontaminovat zdroje pitné vody. Proto někteří odborníci směřují k jiným variantám. Nejčastěji zmiňovanou alternativou je přepracování vyhořelého paliva, při kterém vzniká recyklovaný uran a takzvané MOX palivo. Různé fyzikální důvody obvykle omezují počet recyklací na tři.107 Kvůli technické náročnosti, vysokým nákladům (přírodní surovina je levnější), kontaminaci prostředí a riziku krádeže radioaktivního materiálu se na světě přepracovává pouze asi desetina vyhořelého jaderného paliva. Další metoda, transmutace, je pouze teoretický koncept. Nevýhodou by byla opět vysoká produkce vedlejších radioaktivních odpadů. Transmutační zařízení se neobejde bez linky na přepracování paliva. Problém odpadu tedy pouze zmenší, leč nevyřeší. Do stejné kategorie teoretických řešení spadají také nové reaktory tzv. čtvrté generace. Nikdo neví, kdy a zda vůbec se podaří je uvést do komerčního provozu. Experti obvykle mluví o letech 2040–2060. Dukovany a Temelín vyrobí během svého plánovaného provozu přibližně 4000 tun vyhořelého jaderného paliva. Česká republika tedy musí problém vyřešit tak jako tak. Zvyšování množství radioaktivního odpadu bude další komplikací. Ale konfrontační postup Správy úložišť radioaktivního odpadu (SÚRAO), kterou vláda pověřila výstavbou úložiště, vyvolal otevřený střet postižených obcí s úřady. Pětadvacet místních referend odmítlo projekt v ...