Smlouva o obchodním zastoupení v NOZ. S ohledem na skutečnost, že tato práce je zaměřena na institut smlouvy o obchodním zastoupení dle současného platného a účinného obchodního zákoníku, tedy zákona č. 513/1991 Sb. a s ohledem na rozsah této práce, pokusím se předložit pouze stručný avšak výstižný nástin smlouvy o obchodním zastoupení dle XXX, který zohledňuje nejzásadnější rozdíly od současné právní úpravy tohoto institutu. Úprava smlouvy o obchodním zastoupení v obchodním zákoníku byla harmonizační novelou provedenou až na drobné výjimky harmonizována se zněním evropské směrnice. Proto se obsah dosavadní úpravy smlouvy o obchodním zastoupení v NOZ příliš nezmění. Došlo pouze k drobným stylistickým a systematickým úpravám či upřesněním tak, jak to vyžaduje plná harmonizace s evropskou směrnicí.67 Smlouvu o obchodním zastoupení nalezneme v novém občanském zákoníku v ustanovení § 2483 až § 2520 jako jednu ze smluv příkazního typu. NOZ nazývá ustanovení § 2483 jako ustanovení základní, čímž napravuje nedostatek v obchodním zákoníku, kde nejspíš v důsledku nedopatření při novelizaci zákonem č. 370/2000 Sb. byl název základní ustanovení, který měl uvozovat ustanovení § 652 ObchZ, vypuštěn. V ustanovení § 2483 NOZ nalezneme vedle základní povinnosti obchodního zástupce též základní povinnost zastoupeného, jíž je povinnost platit obchodnímu zástupci za jeho činnost provizi. Ustanovení § 2484 NOZ je oproti svému protějšku z obchodního zákoníku – ustanovení § 652 odst. 2 – upraveno. Stanoví totiž, že obchodním zástupcem právnické osoby nemůže být osoba, která může zavazovat zastoupeného nebo osobu, s níž má být obchod uzavřen, jako člen jejího orgánu, ani nucený správce právnické osoby nebo insolvenční správce, přičemž k opačným ujednáním se dle tohoto ustanovení nepřihlíží. Ve výčtu osob, které nemohou být obchodním zástupcem, již není uveden likvidátor, neboť ten je členem orgánu právnické osoby. Toto ustanovení tak dle mého názoru je formulováno přesněji a lépe tak odráží smysl ustanovení čl. 1 odst. 3 směrnice. Jisté změny dostálo ustanovení týkající se oblasti činnosti obchodního zástupce v případě, kdy je obchodním zástupcem zahraniční osoba. V takovém případě nový občanský zákoník subsidiárně – není-li ve smlouvě o obchodním zastoupení ujednáno jinak – že za ujednané území platí stát, kde má obchodní zástupce sílo v době uzavření smlouvy. Ustanovení § 2486 uvádí, že obchodní zástupce nemá právo uzavírat jménem zastoupeného obchody, cokoli pro něho přijímat nebo jinak jeho jménem právně jednat....
