Nový občanský zákoník. Dne 1. ledna 2014 vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., který se stal základním pilířem soukromého práva. Nový občanský zákoník (NOZ) zahrnuje i podstatnou část původního obchodního zákoníku a je tedy i nejvýznamnější normou pro podnikání a obchod. Ve snaze o jednotu soukromého práva a snaze o největší možnou univerzálnost občanského zákoníku jsou v NOZ zakomponovány další dosud samostatné zákony. Cílem NOZ je utvořit soubor právních pravidel týkajících se soukromých právních záležitostí, které platí pro všechny osoby stejně. NOZ je rozdělen do 5 částí z nichž podstatnou částí pro tuto práce je část čtvrtá. (Xxxxxxxx, 2012, s. 2-3)
Nový občanský zákoník. Kupní smlouvu upravuje Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník neboli NOZ. Koupě je definovaná v uvedeném zákoně ve druhé hlavě v § 2079 – 2183 přičemž je rozdělena na šest pododdílů, z nichž je důležité rozdělení na věci movité a nemovité. Ustanovení týkající se
1 Smlouva jejímž předmětem je činnost se nazývá Smlouva o dílo věcí movitých lze dohledat ve druhém pododdílu (§ 2085 a následujících v NOZ), ustanovení týkající se věcí nemovitých jsou uvedeny ve třetím pododdílu (§ 2128 a následujících v NOZ). Zvláštní ustanovení platí pro prodej závodu a je uvedeno v šestém pododdílu (§ 2175 a následujících v NOZ). Ustanovení týkající se odpovědnosti za vady na kupované věci mají základy v hlavě první NOZ a následně na ně navazují pravidla platící zvlášť pro movité a zvlášť pro nemovité věci, které jsou uvedeny ve druhé hlavě NOZ. Na vady zboží v obchodě se vztahují následně zvláštní ustanovení uvedené rovněž v hlavě druhé. (Xxxx, 2013, s. 38) NOZ mimo jiné upravuje obecně nepřípustná a zakázaná ujednání ve spotřebitelských smlouvách. Zvláště zakázaná ujednání jsou dle § 1814 NOZ například: - ujednání omezující či vylučující práva spotřebitele plynoucí z vadného plnění či náhradu újmy, - ujednání o závazku spotřebitele plnit, přičemž podnikatel má povinnost plnit dle své vůle, - ujednání o právu podnikatele na odstoupení smlouvy bez důvodu, přičemž spotřebiteli je toto právo upřeno, - ujednání o určení ceny až v době plnění, - ujednání o zvýšení ceny bez předchozí možnosti spotřebitele od smlouvy odstoupit. Po rekodifikaci soukromého práva je možné v občanském zákoníku dohledat též například odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, jež dříve byl samostatný zákon, a to zákon č. 59/1998 Sb. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, který byl zrušen právě k 1. 1. 2014, tedy ke dni počátku platnosti NOZ. (Večeřa, 2013, s. 210; Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník)
Nový občanský zákoník. „Lex de futuro, index de praeterito.“
Nový občanský zákoník. Důležitým okamžikem nejen pro úpravu nájmu bytů, ale i pro celý právní řád se stalo přijetí zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který upravuje nájem v § 2201–2331. Systematicky je zařazen do kategorie „přenechání věci k užití jinému“. Jednotlivé požadavky na smlouvy o nájmu bytu jsou pak občanským zákoníkem stanoveny v § 2235–2296.78 Konkrétně pak v § 2239 zákon výslovně zakazoval ujednání, kterým je stanovena povinnost nájemce zaplatit smluvní pokutu pronajímateli. Pokud by byla smluvní pokuta v nájemní smlouvě sjednána, bylo by takové ujednání nicotné.79 Tento zákaz nevylučoval možnost, aby pronajímatel mohl požadovat po nájemci zaplacení náhrady škody. Autoři komentáře toto doplňují názorem, že ačkoliv byla sjednaná dohoda o smluvní pokutě nicotná (tedy se k ní nepřihlíželo), pronajímatel tím ztrácel nárok žádat náhradu škody převyšující sjednanou výši smluvní pokuty. Bylo tomu tak z důvodu legitimního očekávání nájemce.80 Ačkoliv tedy byla dohoda o zaplacení smluvní pokuty pronajímateli nicotná, ve vztahu k nájemci mohla mít jisté pozitivní účinky (prakticky omezovala jeho povinnost zaplatit pronajímateli skutečně vzniklou škodu). Ona nicotnost je zde totiž jen na ochranu nájemce, tedy je připuštěna možnost, aby jinak neplatně sjednaná smluvní pokuta vyvolávala určité právní následky v jeho prospěch. Poplatek z prodlení byl z nové právní úpravy občanského zákoníku zcela vypuštěn. Na tomto místě je vhodné zamyslet se ještě nad celou koncepcí vztahu poplatku z prodlení a smluvní pokuty ve smlouvách o nájmu bytu. Ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. bylo stanoveno kogentně. To znamená, že smluvní strany si nemohly sjednat jinou výši poplatku z prodlení, než jakou stanovoval prováděcí právní předpis.81 Oproti tomu výše smluvní pokuty na první pohled nepodléhala konkrétním omezením. Po přijetí nového 78 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 79 XXXXXXXXX, Xxx. In: XXXXXXXXX, Xxx, XXXXXXX, Xxxx. Nájem a pacht v novém občanském zákoníku: komentář: [§ 2201–2357]. Praha: X. X. Xxxx, 2013, s. 158–159.
Nový občanský zákoník. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, též označovaný jako nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“), je na našem území účinný od 1. ledna 2014 dodnes. Oproti dvoum předchozím účinným zákoníkům, tedy OZ 1950 A OZ 1964 zde došlo k navrácení institutu dědické smlouvy, a to rovnou jako nejsilnějšího dědického titulu. Naproti tomu ABGB počítalo na prvním místě s pořízením pro případ smrti a až poté s dědickou smlouvou.36 34 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, § 461 odst. 2.
Nový občanský zákoník. Dobrou zprávou je, že nový občanský zákoník v případě kupní smlouvy žádnou revoluci nepřináší. Na úvodní obecná ustanovení o koupi navazují ustanovení o koupi movitých věcí, která jsou silně inspirována současným obchodním zákoníkem, ale přitom celkově přehlednější a kratší. Celek završují ustanovení o prodeji zboží v obchodě převzatá ve zkrácené podobě ze současného občanského zákoníku. Změny tedy nastanou hlavně pro nepodnikatele, kteří si budou muset zvyknout na dosud pro ně neobvyklou úpravu zejména právě u práv z odpovědnosti za vady, kde je kritériem zásadnost vad, anebo na povinnou prohlídku po převzetí věci. Pro přehlednost si zrekapitulujme z našeho pohledu nejdůležitější a nejzajímavější rozdíly, které nás dále čekají: - Záruka již nebude muset být upravena písemně - ba naopak, i uvedení záruční doby na obalu či v reklamě bude mít závazné účinky pro prodávajícího. Pokud se tyto údaje budou lišit, bude až na nepodstatné výjimky platit nejdelší uvedená záruční doba. - Výhrada vlastnického práva, která je dnes často využívána jako levný, účinný a hlavně neformální prostředek zajištění úhrady kupní ceny, bude nově vyžadovat ověřený podpis stran smlouvy. V jiných případech sice bude ujednání platné, ale bude mít velmi omezený dopad, protože bude neúčinné vůči věřitelům našeho dlužníka, tzn., že věřitele neochrání např. v exekuci či insolvenčním řízení. - Dobrou zprávou pro právní jistotu ohledně vlastnictví věci a méně dobrou z hlediska věřitele v některých případech zajištění je, že občanský zákoník dovoluje nyní nabýt od nevlastníka všem, tedy i nepodnikatelům; Nová úprava je pak podstatně kazuističtější a podrobnější, než ta současná v obchodním zákoníku a dá se říci, že do určité míry přímo řeší některé otázky, se kterými bylo nyní nutné se vypořádat jen výkladově. Tím zužuje prostor pro nejistotu stran, který při stávající úpravě vedl k určité míře nejistoty, - Sporná ještě po nějakou dobu zůstane otázka, zda při vrácení zboží kvůli odstoupení od smlouvy anebo při výměně věci musí kupující vrátit užitek (tj. opotřebení), který z věci měl. Zákonodárce zde - podle našeho náhledu poněkud nešťastně – jemně doplnil přejímané ustanovení obchodního zákoníku, čímž pozměnil anebo v lepším případě ztížil jeho výklad a na první pohled se zdá, že přes velmi podobné znění by se užitek ani ve vztazích mezi podnikateli neměl vracet. - Zcela nově nemá kupující povinnost platit část kupní ceny ve výši, která odhadem odpovídá jeho nároku na slevu z kupní ceny, a t...
Nový občanský zákoník. Nový občanský zákoník (dále též jen „NOZ“), který nabude účinnosti dne 1. ledna 2014, reaguje na potřebu změny v soukromém právu a jeho účelem bylo sjednotit roztříštěnou právní úpravu občanskoprávních a obchodněprávních vztahů. Je tvořen celkem pěti částmi. První část se věnuje právnímu postavení člověka jako jednotlivce. Druhá část upravuje rodinné právo. Třetí část se týká tzv. absolutních majetkových práv. Čtvrtá část se zabývá relativními majetkovými právy a řeší vznik závazků a jejich obsah, zajištění a zánik. Poslední část upravuje ustanovení společná, přechodná a závěrečná - zejména pravidla přechodu ze současné právní úpravy na nový právní pořádek.
Nový občanský zákoník. Dle ustanovení § 1740 odst. 1 platí: "Osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou." Shodně tedy se současnou právní úpravou je explicitně stanoveno, že mlčení ani nečinnost samy o sobě přijetí návrhu neznamenají. Odstavec třetí téhož ustanovení již ovšem posouvá tento koncept dále1. Po účinnosti nového občanského zákoníku tedy bude nutné považovat odpověď s nepodstatnou změnou v nabídce nikoli za novou nabídku, ale za akceptaci, pokud původní navrhovatel bez zbytečného odkladu přijetí neodmítne. Dle důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku je třetí odstavec inspirován vzorem "návrhu CEC a některých zahraničních úprav a vyjadřuje myšlenku, že není racionální důvod popírat uzavření smlouvy, popřípadě stíhat smlouvu neplatností v případech, kdy se akceptační prohlášení nepodstatně odchyluje od oferty. Podle navrhované úpravy naopak i takto dojde k uzavření smlouvy, ledaže to oferent předem vyloučí nebo následně odmítne. Osnova vychází z pojetí, že smlouva je uzavřena v tom okamžiku, kdy akceptace dojde navrhovateli." Rovněž ustanovení § 1744 ilustruje další prolomení zásady uvedené v úvodu, podle které mlčení či nečinnost samy o sobě nejsou akceptací. Příkladem tzv. faktické akceptace je právě předmětné ustanovení. K uzavření smlouvy dochází konkludentním přijetím nabídky tak, že se akceptant podle oferty fakticky zachová.
Nový občanský zákoník. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také „nový občanský zákoník“) a zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech nabytím účinnosti nahradí mnoho starších právních předpisů, mezi nimiž jsou i stěžejní předpisy jako obchodní zákoník a stávající občanský zákoník. V dosavadních právních předpisech dochází ke směšování pojmů jako dlužník, věřitel, právo, povinnost, pohledávka, dluh, závazek či smlouva. Díky novému občanskému zákoníku v oblasti relativních majetkových práv dochází k ujasnění těchto termínů, což považuji za velký přínos.136 Část čtvrtá, hlava druhá nového občanského zákoníku obsahuje díl 11 s názvem „Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu“. V původním návrhu byl tento díl 11 pojmenován „Závazky z bankovních smluv“.137 Od tohoto názvu bylo tedy nakonec upuštěno. Domnívám se, že důvodem byla snaha sjednotit pojmosloví nového občanského zákoníku se zákonem o bankách. Smlouvy vyjmenované v této hlavě totiž mohou uzavírat i jiné osoby než banky. Těmito smlouvami jsou konkrétně smlouva o účtu, smlouva o jednorázovém vkladu, smlouva o otevření akreditivu a smlouva o inkasu. Pod smlouvu o účtu byly v oddílu prvním sloučeny smlouva o běžném účtu a smlouva o vkladovém účtu. Účet je pak rozdělen na dvě skupiny, a to na platební účet a jiný než platební účet, čímž se zákon dostává do souladu s právní úpravu obsaženou v zákoně o platebním styku. V oblasti účtů tak došlo k převzetí úpravy obsažené v obchodním zákoníku, a to s drobnými změnami. Úprava vkladů je přejata z občanského zákoníku. Vkladní knížka byla však přiřazena k prvnímu oddílu dílu 11 hlavy druhé části čtvrté nového občanského zákoníku, čímž došlo k jejímu zákonnému propojení s účtem. Smlouva o jednorázovém vkladu a vkladní list pak tvoří oddíl druhý. 136 Xxxxx, K., Xxxxx, B.: Osnova občanského zákoníku. Osnova zákona o obchodních korporacích. Plzeň: Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2009, s. 399. 137 Xxxxx, X. op. cit. sub. 136, s. 204. Úprava smlouvy o akreditivu tvoří náplň oddílu třetího. Obecně je přejímána právní úprava obchodního zákoníku, je však vypuštěn pojem akreditivní listina, a to pro jeho matoucí povahu. Dále jsou částečně zapracovány Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy vydané Mezinárodní obchodní komorou v Paříži dle revize z roku 2007. Podobně smlouva o inkasu popsaná v oddílu čtvrtém vychází ze znění obchodního zákoníku a Jednotných pravidel pro inkasa z roku 1995, taktéž vydaných Mezinárodní obchodní komorou v Paří...
Nový občanský zákoník. Na základním pojetí kupní smlouvy se nic nemění – jde o úplatný převod vlastnického práva k věci. Oproti ObčZ obsahuje NOZ ustanovení, která vymezují hranice mezi kupní smlouvou a smlouvou o dílo. Tato úprava byla inspirována úpravou obchodního zákoníku. Kupní smlouvou je dle § 2085 a 2086 NOZ i - smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit, - smlouva o dodání věci, která má být teprve vyrobena, ledaže se ten, komu má být věc dodána, zavázal předat druhé straně podstatnou části toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí (kritérium materiálu), - smlouva, podle níž převážná část plnění spočívá ve výkonu činnosti (kritérium práce).