Nový občanský zákoník. Na základním pojetí kupní smlouvy se nic nemění – jde o úplatný převod vlastnického práva k věci. Oproti ObčZ obsahuje NOZ ustanovení, která vymezují hranice mezi kupní smlouvou a smlouvou o dílo. Tato úprava byla inspirována úpravou obchodního zákoníku. Kupní smlouvou je dle § 2085 a 2086 NOZ i - smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit, - smlouva o dodání věci, která má být teprve vyrobena, ledaže se ten, komu má být věc dodána, zavázal předat druhé straně podstatnou části toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí (kritérium materiálu), - smlouva, podle níž převážná část plnění spočívá ve výkonu činnosti (kritérium práce). Dle platné právní úpravy kupní smlouva jakožto právní skutečnost může vést ke vzniku závazkových vztahů odlišného právního režimu. Na základě kupní smlouvy může vzniknout buď občanskoprávní vztah, anebo obchodněprávní vztah. To, zdali uzavřením kupní smlouvy má vzniknout občanskoprávní nebo obchodněprávní vztah, má význam jak pro určení vzájemných práv a povinností mezi prodávajícím a kupujícím, ale i co do formulace obsahu samotné kupní smlouvy. Úvodní otázkou tedy musí být, za jakých podmínek se kupní smlouva řídí občanským zákoníkem. V obecné rovině lze konstatovat, že kupní smlouva je smlouvu občanskoprávní za předpokladu, že na vztah na vztah kupujícího a prodávajícího nedopadá zvláštní (obchodněprávní) úprava. Zvláštní úpravu představují - zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění, - Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z roku 1980 (č. 160/1991 Sb., v platném znění), - Úmluva o promlčení při mezinárodní koupi zboží (č. 123/1988 Sb.). Smlouva mezi prodávajícím a kupujícím, která se řídí úpravou obchodního zákoníku (§ 409 a násl. ObchZ) nazýváme obchodní kupní smlouvou. Obchodní kupní smlouva se prakticky neřídí ustanoveními občanského zákoníku o kupní smlouvě vzhledem ke své podrobné úpravě v obchodním zákoníku. Vzhledem k mnohem podrobnější úpravě kupní smlouvy v obchodním zákoníku nebude praktická ani podpůrná aplikace zvláštních ustanovení občanského zákoníku o kupní smlouvě s výjimkou úpravy týkající se vedlejších ujednání při kupní smlouvě (§ 601 a násl. ObčZ) Kupní smlouva je obchodní kupní smlouvu za níže uvedených předpokladů: - předmětem kupní smlouvy je zboží (tj. věci movité) a - smlouva je uzavřena mezi podnikateli, jestliže při jejím vzniku je (s přihlédnutím ke všem okolnostem) zřejmé, že se uzavírá v souvislosti s jejich podnikáním (§ 261 odst. 1 ObchZ) nebo ...
Nový občanský zákoník. Dle ustanovení § 1740 odst. 1 platí: "Osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou." Shodně tedy se současnou právní úpravou je explicitně stanoveno, že mlčení ani nečinnost samy o sobě přijetí návrhu neznamenají. Odstavec třetí téhož ustanovení již ovšem posouvá tento koncept dále1. Po účinnosti nového občanského zákoníku tedy bude nutné považovat odpověď s nepodstatnou změnou v nabídce nikoli za novou nabídku, ale za akceptaci, pokud původní navrhovatel bez zbytečného odkladu přijetí neodmítne. Dle důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku je třetí odstavec inspirován vzorem "návrhu CEC a některých zahraničních úprav a vyjadřuje myšlenku, že není racionální důvod popírat uzavření smlouvy, popřípadě stíhat smlouvu neplatností v případech, kdy se akceptační prohlášení nepodstatně odchyluje od oferty. Podle navrhované úpravy naopak i takto dojde k uzavření smlouvy, ledaže to oferent předem vyloučí nebo následně odmítne. Osnova vychází z pojetí, že smlouva je uzavřena v tom okamžiku, kdy akceptace dojde navrhovateli." Rovněž ustanovení § 1744 ilustruje další prolomení zásady uvedené v úvodu, podle které mlčení či nečinnost samy o sobě nejsou akceptací. Příkladem tzv. faktické akceptace je právě předmětné ustanovení. K uzavření smlouvy dochází konkludentním přijetím nabídky tak, že se akceptant podle oferty fakticky zachová.
Nový občanský zákoník. Dobrou zprávou je, že nový občanský zákoník v případě kupní smlouvy žádnou revoluci nepřináší. Na úvodní obecná ustanovení o koupi navazují ustanovení o koupi movitých věcí, která jsou silně inspirována současným obchodním zákoníkem, ale přitom celkově přehlednější a kratší. Celek završují ustanovení o prodeji zboží v obchodě převzatá ve zkrácené podobě ze současného občanského zákoníku. Změny tedy nastanou hlavně pro nepodnikatele, kteří si budou muset zvyknout na dosud pro ně neobvyklou úpravu zejména právě u práv z odpovědnosti za vady, kde je kritériem zásadnost vad, anebo na povinnou prohlídku po převzetí věci. Pro přehlednost si zrekapitulujme z našeho pohledu nejdůležitější a nejzajímavější rozdíly, které nás dále čekají: - Záruka již nebude muset být upravena písemně - ba naopak, i uvedení záruční doby na obalu či v reklamě bude mít závazné účinky pro prodávajícího. Pokud se tyto údaje budou lišit, bude až na nepodstatné výjimky platit nejdelší uvedená záruční doba. - Výhrada vlastnického práva, která je dnes často využívána jako levný, účinný a hlavně neformální prostředek zajištění úhrady kupní ceny, bude nově vyžadovat ověřený podpis stran smlouvy. V jiných případech sice bude ujednání platné, ale bude mít velmi omezený dopad, protože bude neúčinné vůči věřitelům našeho dlužníka, tzn., že věřitele neochrání např. v exekuci či insolvenčním řízení. - Dobrou zprávou pro právní jistotu ohledně vlastnictví věci a méně dobrou z hlediska věřitele v některých případech zajištění je, že občanský zákoník dovoluje nyní nabýt od nevlastníka všem, tedy i nepodnikatelům; Nová úprava je pak podstatně kazuističtější a podrobnější, než ta současná v obchodním zákoníku a dá se říci, že do určité míry přímo řeší některé otázky, se kterými bylo nyní nutné se vypořádat jen výkladově. Tím zužuje prostor pro nejistotu stran, který při stávající úpravě vedl k určité míře nejistoty, - Sporná ještě po nějakou dobu zůstane otázka, zda při vrácení zboží kvůli odstoupení od smlouvy anebo při výměně věci musí kupující vrátit užitek (tj. opotřebení), který z věci měl. Zákonodárce zde - podle našeho náhledu poněkud nešťastně – jemně doplnil přejímané ustanovení obchodního zákoníku, čímž pozměnil anebo v lepším případě ztížil jeho výklad a na první pohled se zdá, že přes velmi podobné znění by se užitek ani ve vztazích mezi podnikateli neměl vracet. - Zcela nově nemá kupující povinnost platit část kupní ceny ve výši, která odhadem odpovídá jeho nároku na slevu z kupní ceny, a t...
Nový občanský zákoník. Nový občanský zákoník (dále též jen „NOZ“), který nabude účinnosti dne 1. ledna 2014, reaguje na potřebu změny v soukromém právu a jeho účelem bylo sjednotit roztříštěnou právní úpravu občanskoprávních a obchodněprávních vztahů. Je tvořen celkem pěti částmi. První část se věnuje právnímu postavení člověka jako jednotlivce. Druhá část upravuje rodinné právo. Třetí část se týká tzv. absolutních majetkových práv. Čtvrtá část se zabývá relativními majetkovými právy a řeší vznik závazků a jejich obsah, zajištění a zánik. Poslední část upravuje ustanovení společná, přechodná a závěrečná - zejména pravidla přechodu ze současné právní úpravy na nový právní pořádek.
Nový občanský zákoník. Hlavním rozdílem oproti předchozímu stavu je odstranění duplicity režimu kupní smlouvy. Již nerozlišujeme kupní smlouvu podle občanského zákoníku a podle obchodního zákoníku, existuje pouze jedna právní úprava kupní smlouvy.3
Nový občanský zákoník. I nový občanský zákoník obecně spojuje přechod nebezpečí škody z prodávajícího na kupujícího s okamžikem nabytí vlastnického práva. Navíc se stanoví, že při uzavření smlouvy s odkládací podmínkou přechází nebezpečí škody na věci na kupujícího nejdříve dnem splnění podmínky (§ 2082). Jedná-li se o mobiliární koupi, pak se toto obecné pravidlo uplatnit nemůže. Z toho důvodu se stanoví, že při koupi movitých věcí přechází nebezpečí škody na věci jejím převzetím, případně nastane-li jiná skutečnost, která převzetí nahrazuje (§ 2121 a násl.). To platí i v případě, že je sjednána výhrada vlastnického práva – nebezpečí přechází převzetím (§ 2132). Skutečnostmi, které převzetí nahrazují a se kterými je spojen přechod nebezpečí škody na věci, jsou - okamžik, kdy mohl kupující s věcí nakládat, v případě že od prodávajícího věc nepřevezme nebo v případě, že ji má převzít od 3. osoby (§ 2121 odst. 2, 2122), - předání věci dopravci v případě, že je věc dle smlouvy kupujícímu odesílána prostřednictvím přepravce (§ 2123) Škoda na věci, vzniklá po přechodu nebezpečí, nemá vliv na povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu, ledaže prodávající škodu způsobil porušením své povinnosti. Toto pravidlo se nepoužije, uplatnil-li kupující právo žádat dodání náhradní věci, nebo odstoupí-li od smlouvy (§ 2125). I v případě prodeje nemovitosti může dojít k přechodu nebezpečí škody jiným okamžikem než nabytím vlastnictví. Pokud si strany ujednají, kdy má kupující nemovitou věc převzít, přejde nebezpečí v této době z prodávajícího na kupujícího (§ 2130)
Nový občanský zákoník. Kurz bude zaměřen na rekodifikaci soukromého práva. Předmětem kurzu budou následující oblasti ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a související právní úpravy: úvod k rekodifikaci soukromého práva, náhrada újmy a bezdůvodné obohacení (změny související s novou právní úpravou), smluvní právo (změny související s novou právní úpravou – změny v obecné části (např. předsmluvní odpovědnost, změny v obchodních podmínkách, úprava úroků a závdavku. zajištění a utvrzení dluhu, změny závazků, lichva, zánik závazků); změny ve zvláštní části (např. smlouva o dílo, kupní smlouvy, nájem a pacht). Počet účastníků celkem: 30 osob (projektový manažeři, zaměstnanci právního oddělení, PR oddělení) Počet skupin: 2 Časová dotace celkem pro 1 skupinu: 24 vyučovacích hodin (1hod. = 45 minut) Časová dotace jednoho kurzu: 8 vyučovacích hodin (1hod. = 45 minut) Časová dotace ve dnech: 3 dny (1 den = 8 vyučovacích hodin)
Nový občanský zákoník. „Lex de futuro, index de praeterito.“
Nový občanský zákoník. Dne 1. ledna 2014 vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., který se stal základním pilířem soukromého práva. Nový občanský zákoník (NOZ) zahrnuje i podstatnou část původního obchodního zákoníku a je tedy i nejvýznamnější normou pro podnikání a obchod. Ve snaze o jednotu soukromého práva a snaze o největší možnou univerzálnost občanského zákoníku jsou v NOZ zakomponovány další dosud samostatné zákony. Cílem NOZ je utvořit soubor právních pravidel týkajících se soukromých právních záležitostí, které platí pro všechny osoby stejně. NOZ je rozdělen do 5 částí z nichž podstatnou částí pro tuto práce je část čtvrtá. (Xxxxxxxx, 2012, s. 2-3)
Nový občanský zákoník. Kupní smlouvu upravuje Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník neboli NOZ. Koupě je definovaná v uvedeném zákoně ve druhé hlavě v § 2079 – 2183 přičemž je rozdělena na šest pododdílů, z nichž je důležité rozdělení na věci movité a nemovité. Ustanovení týkající se