Nový občanský zákoník. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, též označovaný jako nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“), je na našem území účinný od 1. ledna 2014 dodnes. Oproti dvoum předchozím účinným zákoníkům, tedy OZ 1950 A OZ 1964 zde došlo k navrácení institutu dědické smlouvy, a to rovnou jako nejsilnějšího dědického titulu. Naproti tomu ABGB počítalo na prvním místě s pořízením pro případ smrti a až poté s dědickou smlouvou.36 34 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, § 461 odst. 2.
Nový občanský zákoník. Kurz bude zaměřen na rekodifikaci soukromého práva. Předmětem kurzu budou následující oblasti ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a související právní úpravy: úvod k rekodifikaci soukromého práva, náhrada újmy a bezdůvodné obohacení (změny související s novou právní úpravou), smluvní právo (změny související s novou právní úpravou – změny v obecné části (např. předsmluvní odpovědnost, změny v obchodních podmínkách, úprava úroků a závdavku. zajištění a utvrzení dluhu, změny závazků, lichva, zánik závazků); změny ve zvláštní části (např. smlouva o dílo, kupní smlouvy, nájem a pacht). Počet účastníků celkem: 30 osob (projektový manažeři, zaměstnanci právního oddělení, PR oddělení) Počet skupin: 2 Časová dotace celkem pro 1 skupinu: 24 vyučovacích hodin (1hod. = 45 minut) Časová dotace jednoho kurzu: 8 vyučovacích hodin (1hod. = 45 minut) Časová dotace ve dnech: 3 dny (1 den = 8 vyučovacích hodin)
Nový občanský zákoník. Na základním pojetí kupní smlouvy se nic nemění – jde o úplatný převod vlastnického práva k věci. Oproti ObčZ obsahuje NOZ ustanovení, která vymezují hranice mezi kupní smlouvou a smlouvou o dílo. Tato úprava byla inspirována úpravou obchodního zákoníku. Kupní smlouvou je dle § 2085 a 2086 NOZ i - smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit, - smlouva o dodání věci, která má být teprve vyrobena, ledaže se ten, komu má být věc dodána, zavázal předat druhé straně podstatnou části toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí (kritérium materiálu), - smlouva, podle níž převážná část plnění spočívá ve výkonu činnosti (kritérium práce).
Nový občanský zákoník. Nový občanský zákoník (dále též jen „NOZ“), který nabude účinnosti dne 1. ledna 2014, reaguje na potřebu změny v soukromém právu a jeho účelem bylo sjednotit roztříštěnou právní úpravu občanskoprávních a obchodněprávních vztahů. Je tvořen celkem pěti částmi. První část se věnuje právnímu postavení člověka jako jednotlivce. Druhá část upravuje rodinné právo. Třetí část se týká tzv. absolutních majetkových práv. Čtvrtá část se zabývá relativními majetkovými právy a řeší vznik závazků a jejich obsah, zajištění a zánik. Poslední část upravuje ustanovení společná, přechodná a závěrečná - zejména pravidla přechodu ze současné právní úpravy na nový právní pořádek.
Nový občanský zákoník. I nový občanský zákoník obecně spojuje přechod nebezpečí škody z prodávajícího na kupujícího s okamžikem nabytí vlastnického práva. Navíc se stanoví, že při uzavření smlouvy s odkládací podmínkou přechází nebezpečí škody na věci na kupujícího nejdříve dnem splnění podmínky (§ 2082). Jedná-li se o mobiliární koupi, pak se toto obecné pravidlo uplatnit nemůže. Z toho důvodu se stanoví, že při koupi movitých věcí přechází nebezpečí škody na věci jejím převzetím, případně nastane-li jiná skutečnost, která převzetí nahrazuje (§ 2121 a násl.). To platí i v případě, že je sjednána výhrada vlastnického práva – nebezpečí přechází převzetím (§ 2132). Skutečnostmi, které převzetí nahrazují a se kterými je spojen přechod nebezpečí škody na věci, jsou - okamžik, kdy mohl kupující s věcí nakládat, v případě že od prodávajícího věc nepřevezme nebo v případě, že ji má převzít od 3. osoby (§ 2121 odst. 2, 2122), - předání věci dopravci v případě, že je věc dle smlouvy kupujícímu odesílána prostřednictvím přepravce (§ 2123) Škoda na věci, vzniklá po přechodu nebezpečí, nemá vliv na povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu, ledaže prodávající škodu způsobil porušením své povinnosti. Toto pravidlo se nepoužije, uplatnil-li kupující právo žádat dodání náhradní věci, nebo odstoupí-li od smlouvy (§ 2125). I v případě prodeje nemovitosti může dojít k přechodu nebezpečí škody jiným okamžikem než nabytím vlastnictví. Pokud si strany ujednají, kdy má kupující nemovitou věc převzít, přejde nebezpečí v této době z prodávajícího na kupujícího (§ 2130)
Nový občanský zákoník. Dobrou zprávou je, že nový občanský zákoník v případě kupní smlouvy žádnou revoluci nepřináší. Na úvodní obecná ustanovení o koupi navazují ustanovení o koupi movitých věcí, která jsou silně inspirována současným obchodním zákoníkem, ale přitom celkově přehlednější a kratší. Celek završují ustanovení o prodeji zboží v obchodě převzatá ve zkrácené podobě ze současného občanského zákoníku. Změny tedy nastanou hlavně pro nepodnikatele, kteří si budou muset zvyknout na dosud pro ně neobvyklou úpravu zejména právě u práv z odpovědnosti za vady, kde je kritériem zásadnost vad, anebo na povinnou prohlídku po převzetí věci. Pro přehlednost si zrekapitulujme z našeho pohledu nejdůležitější a nejzajímavější rozdíly, které nás dále čekají: - Záruka již nebude muset být upravena písemně - ba naopak, i uvedení záruční doby na obalu či v reklamě bude mít závazné účinky pro prodávajícího. Pokud se tyto údaje budou lišit, bude až na nepodstatné výjimky platit nejdelší uvedená záruční doba. - Výhrada vlastnického práva, která je dnes často využívána jako levný, účinný a hlavně neformální prostředek zajištění úhrady kupní ceny, bude nově vyžadovat ověřený podpis stran smlouvy. V jiných případech sice bude ujednání platné, ale bude mít velmi omezený dopad, protože bude neúčinné vůči věřitelům našeho dlužníka, tzn., že věřitele neochrání např. v exekuci či insolvenčním řízení. - Dobrou zprávou pro právní jistotu ohledně vlastnictví věci a méně dobrou z hlediska věřitele v některých případech zajištění je, že občanský zákoník dovoluje nyní nabýt od nevlastníka všem, tedy i nepodnikatelům; Nová úprava je pak podstatně kazuističtější a podrobnější, než ta současná v obchodním zákoníku a dá se říci, že do určité míry přímo řeší některé otázky, se kterými bylo nyní nutné se vypořádat jen výkladově. Tím zužuje prostor pro nejistotu stran, který při stávající úpravě vedl k určité míře nejistoty, - Sporná ještě po nějakou dobu zůstane otázka, zda při vrácení zboží kvůli odstoupení od smlouvy anebo při výměně věci musí kupující vrátit užitek (tj. opotřebení), který z věci měl. Zákonodárce zde - podle našeho náhledu poněkud nešťastně – jemně doplnil přejímané ustanovení obchodního zákoníku, čímž pozměnil anebo v lepším případě ztížil jeho výklad a na první pohled se zdá, že přes velmi podobné znění by se užitek ani ve vztazích mezi podnikateli neměl vracet. - Zcela nově nemá kupující povinnost platit část kupní ceny ve výši, která odhadem odpovídá jeho nároku na slevu z kupní ceny, a t...
Nový občanský zákoník. Dne 1. ledna 2014 vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., který se stal základním pilířem soukromého práva. Nový občanský zákoník (NOZ) zahrnuje i podstatnou část původního obchodního zákoníku a je tedy i nejvýznamnější normou pro podnikání a obchod. Ve snaze o jednotu soukromého práva a snaze o největší možnou univerzálnost občanského zákoníku jsou v NOZ zakomponovány další dosud samostatné zákony. Cílem NOZ je utvořit soubor právních pravidel týkajících se soukromých právních záležitostí, které platí pro všechny osoby stejně. NOZ je rozdělen do 5 částí z nichž podstatnou částí pro tuto práce je část čtvrtá. (Xxxxxxxx, 2012, s. 2-3)
Nový občanský zákoník. Hlavním rozdílem oproti předchozímu stavu je odstranění duplicity režimu kupní smlouvy. Již nerozlišujeme kupní smlouvu podle občanského zákoníku a podle obchodního zákoníku, existuje pouze jedna právní úprava kupní smlouvy.3
Nový občanský zákoník. Důležitým okamžikem nejen pro úpravu nájmu bytů, ale i pro celý právní řád se stalo přijetí zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který upravuje nájem v § 2201–2331. Systematicky je zařazen do kategorie „přenechání věci k užití jinému“. Jednotlivé požadavky na smlouvy o nájmu bytu jsou pak občanským zákoníkem stanoveny v § 2235–2296.78 Konkrétně pak v § 2239 zákon výslovně zakazoval ujednání, kterým je stanovena povinnost nájemce zaplatit smluvní pokutu pronajímateli. Pokud by byla smluvní pokuta v nájemní smlouvě sjednána, bylo by takové ujednání nicotné.79 Tento zákaz nevylučoval možnost, aby pronajímatel mohl požadovat po nájemci zaplacení náhrady škody. Autoři komentáře toto doplňují názorem, že ačkoliv byla sjednaná dohoda o smluvní pokutě nicotná (tedy se k ní nepřihlíželo), pronajímatel tím ztrácel nárok žádat náhradu škody převyšující sjednanou výši smluvní pokuty. Bylo tomu tak z důvodu legitimního očekávání nájemce.80 Ačkoliv tedy byla dohoda o zaplacení smluvní pokuty pronajímateli nicotná, ve vztahu k nájemci mohla mít jisté pozitivní účinky (prakticky omezovala jeho povinnost zaplatit pronajímateli skutečně vzniklou škodu). Ona nicotnost je zde totiž jen na ochranu nájemce, tedy je připuštěna možnost, aby jinak neplatně sjednaná smluvní pokuta vyvolávala určité právní následky v jeho prospěch. Poplatek z prodlení byl z nové právní úpravy občanského zákoníku zcela vypuštěn. Na tomto místě je vhodné zamyslet se ještě nad celou koncepcí vztahu poplatku z prodlení a smluvní pokuty ve smlouvách o nájmu bytu. Ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. bylo stanoveno kogentně. To znamená, že smluvní strany si nemohly sjednat jinou výši poplatku z prodlení, než jakou stanovoval prováděcí právní předpis.81 Oproti tomu výše smluvní pokuty na první pohled nepodléhala konkrétním omezením. Po přijetí nového 78 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 79 XXXXXXXXX, Xxx. In: XXXXXXXXX, Xxx, XXXXXXX, Xxxx. Nájem a pacht v novém občanském zákoníku: komentář: [§ 2201–2357]. Praha: X. X. Xxxx, 2013, s. 158–159.
Nový občanský zákoník. Nový občanský zákoník ulehčí podnikatelům v úvahách, zda je jejich partner podnikatel či nikoli, nebo zda se předmět závazku dostatečně týká podnikatelské činnosti. Nebudou muset již nic takového řešit, protože VEŠKERÉ závazkové vztahy a smluvní typy bude upravovat zákon 89/2012 Sb., občanský zákoník. Odstraní se tedy polemiky, zda závazek spadá do občanského práva nebo obchodního. Podnikatelé ani soukromé osoby již nebudou muset zvažovat výhody jednotlivých zákoníku a nebudou muset vyjímat jednotlivé části smlouvy z dikce jednoho zákoníku ve prospěch druhého. Bude jednotná a přehledná úprava soukromého občanského práva. Např. §2080 jednotně stanovuje povinnost dostatečně určitého ujednání o ceně. ( Oproti současnému znění ObchZ, kdy kupní cena musí být dohodnuta nebo alespoň stanoven způsob jejího dostatečného určení45 nebo oproti nynějšímu OZ, kde se píše, že cenu je třeba sjednat, jinak je smlouva neplatná.46) Dále se sjednotí např. promlčecí doba na 3 roky.