smluvní strana, účastník smlouvy. 3 Všeobecný zákoník občanský (německy Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie, zkratka ABGB) v českém jazyce také někdy označován jako Obecný zákoník občanský. právo, především ustanovení § 1053, v němž byla upravena smlouva trhová ( něm. "Kaufvertrag"). Úprava v ABGB byla založena na dualistické německé koncepci, kdy koupě představuje celek několika právních úkonů, na jejichž základě vlastník věci převádí vlastnické právo k této věci na osobu jinou, která mu za to platí kupní cenu. Na prvním místě je kontrakt, kterým se vytváří závazkový rámec právního vztahu, po němž následuje převod vlastnického práva. Na rozdíl třeba od pojetí francouzského zde nemá projev vůle ohledně koupě translační účinek. Uzavíraná smlouva pouze zakládá závazek prodávajícího v budoucnu převést vlastnické právo a závazek kupujícího zaplatit sjednanou kupní cenu. Až následně přichází druhá fáze a tím je vlastní převod vlastnického práva, složený ze dvou prvků, konstitutivního charakteru. Samotná tradice je dle německé dualistické koncepce brána jako podstatná součást, protože bez ní nemůže dojít k samotnému dovršení kupní smlouvy. V československé právní úpravě byla smlouva kupní upravena v § 366 a násl. zákona č. 141/1950 Sb. a poté taktéž v zákoně č. 40/1964 Sb. (dále také „OZ“), kde byla politicko historickým vývojem marginalizována a odsunuta z čela obligačního práva. To především z důvodu upřednostnění tzv. služeb a smlouvy o prodeji zboží v obchodě4. OZ z roku 1964 z politických důvodů např. zcela opominul vedlejší ujednání při kupní smlouvě, protože je považoval z hlediska budování socialistické společnosti za bezvýznamné a zcela přežité. Pro současný stav je však historicky nejdůležitější novela OZ zveřejněná jako zákon č. 509/1991 Sb., která přinesla úplně novou úpravu kupní smlouvy a z tehdy platného OZ převzala jen dvě ustanovení a zachovala je v podobě § 588 a § 589 OZ. Současná česká právní úprava kupní smlouvy není založena na konsenzu, protože jím samotným nedochází k přechodu vlastnického práva, ale vychází právě z dualistické německé koncepce kupní smlouvy.5 Pro potřeby této diplomové práce je ještě dále třeba dodat, že pokud se jedná o kupní smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitosti, musí se k samotnému právnímu titulu, jímž je smlouva, přidat ještě druhý krok nabytí vlastnického práva, kterým je vklad vlastnického práva do evidence katastru nemovitostí.6 4 dnes upraveno v OZ §612 a násl.
