Historický vývoj. Obec Spojil má poměrně dlouhou historii. Roku 1780 se rozhodla správa Pardubického panství rozdělit některé ladem ležící pozemky a nevýnosné plochy panské půdy novým osadníkům a dát jim je do tak zvaného dědičného nájmu. Mimo jiné se jednalo i o vysušené rybníky Staročernský, Xxxxxxxx, Spojil a Studánka. Celkem mělo být rozděleno 52 nových pozemků a tím byl položen základ obcím Staročernsko, Studánka a Spojil. Obec tedy vznikla roku 1785 na ploše někdejších rybníků Spojil a Xxxxxxxx. Veškerá půda byla rozdělena na jednotlivé dílce, z nichž pak dílce na bývalé rybniční hrázi byly určeny pro výstavbu usedlostí s dodnes dochovanými čísly popisnými 1 – 21. Na vybudování příbytků a hospodářských budov dostali nově příchozí usedlíci od panství z okolních lesů všechno potřebné dříví zdarma. V krátké době tak na novém místě vyrostla celá vesnice. Hlavním zdrojem obživy místních obyvatel bylo zemědělství. V jílovité a bahnité půdě bylo velmi těžké vypěstovat dostatek plodin, ale namáhavou a usilovnou prací byla nakonec pole zúrodněna natolik, že v 80. letech 19. století se obec Spojil stala centrem zelinářství. To se nezměnilo ani v době 1. a 2. světové války. Později, když sem byla zavedena místní doprava, začalo mnoho zdejších lidí dojíždět za prací do Pardubic. V 50. letech 20. století vzniklo z jednotlivých selských hospodářství Jednotné zemědělské družstvo, které fungovalo až do roku 1996. Tehdy byly definitivně vyklizeny veškeré objekty areálu JZD, kde se chovala prasata, krávy a telata. Dnes jsou okolní pozemky obhospodařovány zemědělskou společností ze Starého Hradiště. Kolem roku 1900 měla obec 30 domů a 193 obyvatel, v roce 1950 - 48 domů a 169 obyvatel, v roce 1980 - 61 domů a 224 obyvatel. Obec Spojil se osamostatnila v roce 1992 (1.1.1992). Do té doby byla třikrát přisloučena a opět oddělena od Pardubic. Její osamostatnění s sebou přineslo řadu nových možností, ale také mnoho starostí. Do řešení problémů se s nadšením pustilo nové zastupitelstvo, v jehož čele stál první dvě volební období xxx Xxx Xxxxxx. Rok 1992 byl tedy počátkem velkého rozvoje, jak co se týče vybavenosti obce, tak pokud jde o kulturu a společenský život. Místní občané i nově příchozí brzy začali s výstavbou rodinných domků. Ke dni 31. 12. 2000 jich bylo vybudováno celkem 83 a počet obyvatel Spojilu k tomuto dni dosáhl počtu 255. Nejvýznamnější událostí v dosavadní samostatné historii Spojilu bylo udělení znaku a praporu. Znak vychází z historických tradic a jsou na něm zachyceny dva...
Historický vývoj. Písemná úprava právních vztahů existuje už od počátku 14. století (období feudalismu), avšak pracovní právo jako samostatné právní odvětví se vyskytuje poměrně krátkou dobu. První zmínka o pracovním právu nastala již v období středověku, kdy byl kolem roku 1300 za vlády Xxxxxxx XX. sepsán Horní zákoník. Tento zákoník byl členěn na čtyři části, první část vymezovala druhy a činnost úřadů, zabývala se právy a povinnostmi zaměstnanců. Druhá část obsahovala zásady kutacího práva, třetí část se týkala propůjček dolů a poslední část byla věnována procesnímu právu. Horní zákoník obsahoval zásady, které se týkaly pracovních podmínek, ale také bezpečnosti práce. Pracovní smlouva se uzavírala písemně, délka směny trvala šest hodin a pracovalo se pět dní v týdnu. Mezi první uzavírané pracovní smlouvy řadíme smlouvy čelední, tovaryšské a učednické. Čelední smlouvy se uzavíraly mezi pány a čeledí, většinou na dobu jednoho roku. Čeleď dostala na začátku pracovního poměru tzv. závdavek a zbytek odměny mu byl přidělen až na konci pracovního období. V 16. století byla zrušena a zkorigována některá ustanovení Horního zákoníku. Čelední smlouvy byly upraveny čeledními řády, tovaryšské a učednické zase cechovním právem. Roku 1854 byl Horní zákoník nahrazen obecným Horním zákoníkem. Důležitým prvkem pro rozvoj pracovního práva byla průmyslová revoluce a zrušení nevolnictví, které bylo provedeno Xxxxxxx XX. roku 1781. Došlo k vydání patentů a zařízení, kterými se zavedl nedělní klid a také byla upravena otázka týkající se pracujících dětí. Šlo o tzv. ochranné zákonodárství, kde se začal vytvářet a zlepšovat vztah mezi poskytovateli práce a pracujícími. Další významný prvek, který přispěl k základům pracovněprávních vztahů byl Obecný zákoník občanský, vydaný roku 1811. Obsahem bylo ujednání o práci, zásady odměňování, zásady ukončení pracovního poměru, povinnosti zaměstnavatele při ochraně bezpečnosti práce a pracovní neschopnosti. Byl zde obsažen i závazek pracujícího, jehož povinností bylo konat po určitou dobu službu pro někoho jiného. Tento zákon byl roku 1916 novelizován, změny nastaly zejména v oblasti vyplácení mezd a náhrad mzdy. V tomto období byl významným předpisem zákon č. 20/1910 ř. z., o obchodních pomocnících, který obsahoval právní úpravu týkající se pracovní smlouvy, odměňování, dovolené, způsobu zániku pracovní smlouvy a moho dalších ujednání. Období 1. světové války výrazně zasáhlo do pracovněprávních vztahů. Roku 1912 byly vydány zákony, které upravovaly váleč...
Historický vývoj. „Společnost s ručením omezeným byla zřejmě poprvé upraven na přelomu 19. a 20. století v německém právu. V Rakousku – Uhersku (s dopadem i pro území dnešní České republiky) byla společnost s ručením omezeným poprvé zachycena zákonem č.58/1906 ř. z., který byl následovně převzat i do právního řádu Československé republiky prostřednictvím zákona č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého.“5
Historický vývoj. Tato část nemá sloužit jako pouhý exkurz do minulosti, nýbrž má v mnoha ohledech naznačit základy a pomoci lépe pochopit souvislosti, které se vztahují k problematice nájemní smlouvy. Moderní právo totiž mnohdy pouze rozvíjí instituty a právní konstrukce, které mají své kořeny v minulosti.
Historický vývoj. Schopnosti, znalosti, dovednosti politiků, zaměstnanců a aktérů
Historický vývoj. Historicky se kupní smlouva vyvinula ze smlouvy směnné, která byla využívána již od pravěku. Samotný vznik kupní smlouvy se nedá datovat přesně, dá se však říci, že kupní smlouva vznikla zároveň se samotným vznikem peněz jako takových a celkovou provázaností společnosti s penězi. Smlouvu trhovou, neboli také smlouvu o výměně věci za peníze (lat. emptio venditio), v dnešní době nazývanou jako smlouvu kupní, znalo římské právo již od 2. století př.n.l. Již v této době byla smlouva o koupi považována za konsenzuální, a to právě z důvodu jejího právně vymahatelného nároku na plnění pouze na základě dohody (konsenzu). S ohledem na českou právní úpravu začal rozvoj na našem území ve středověku, a to především díky rozvoji směny, obchodu a řemeslné výroby, zejména v souvislosti s nutným překonáním naturálního charakteru hospodářství a růstem potřeby kapitálu. Mezi nejstarší úpravy ve středověku patří, dle Malého1, smlouva trhová, jejíž kontrahenti2 se nazývali soukupové. Pro další vývoj české právní úpravy kupní smlouvy měla však nepochybně nejzásadnější význam kodifikace občanského práva v podobě ABGB3 z roku 1811, v jehož druhém oddílu bylo upraveno obligační
Historický vývoj. Kupní smlouva patří do skupiny konsensuálních smluv (z latinského názvu „consensus“ – dohoda, shoda vůle, vzájemný souhlas), jejichž počátky se datují již do 2. století p.n.l. Kupní smlouva je smlouvou dvoustranně rovnou a může obsahovat i další ustanovení, která by za jiných okolností musela být uvedena zvlášť v dalších kontraktech (Xxxxx et al. 1995, s. 250- 253)
Historický vývoj. 2.1.1 První republika
Historický vývoj. Smlouva o dílo, ať už v jakékoli možné podobě, se využívá pravděpodobně již 3000 let. V současné době se jedná o druhou nejčastěji uzavíranou smlouvu v praxi, a v minulosti tomu pravděpodobně nebylo jinak. Její principy zůstaly po oněch třech tisíciletích stále stejné. Jednu stranu tvoří poptávka po zhotovení nějakého statku (díla) a peníze, nebo jejich soudobý ekvivalent, které je objednatel ochoten zaplatit. Na straně druhé je know-how, zdroje a čas k naplnění této poptávky.