Smluvní strany a jejich identifikace. Jednou z náležitostí jakékoliv smlouvy je identifikace jednotlivých smluvních stran. Smluvní stranou kupní smlouvy je na jedné straně prodávající a na druhé straně kupující. Obě strany je nutné označit tak, aby bylo dostatečně určité , o jaké osoby jde. Pro označení smluvních stran kupní smlouvy není občanským zákoníkem předepsán zvláštní způsob, důležité je, aby strany byly identifikovatelné. Speciální požadavky na označení smluvních stran mohou být vyžadovány zvláštními právními předpisy, například v případě sepsání notářského zápisu o kupní smlouvě (§ 63 zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád). Pokud by se smluvní strany nepodařilo určit ani pomocí výkladových pravidel, jednalo by se o zdánlivé právní jednání z důvodu neurčitosti v souladu s ustanovením § 553 odst. 1 OZ. Jelikož se kupní smlouvou o převodu vlastnictví k nemovité věci převádí majetek často velké hodnoty, je více než doporučováno identifikovat smluvní strany způsobem, který by vyloučil jakoukoliv zaměnitelnost osob, které jsou smluvními stranami. Jak strana kupující, tak i strana prodávající může být představována i více subjekty. Typickým příkladem je prodej nemovité věci, kterou má ve spoluvlastnictví více osob, které tuto nemovitou věc společně prodávají. V takovém případě musí figurovat na straně prodávající všichni spoluvlastníci této nemovité věci, která je předmětem koupě. To samé platí, i pokud na straně kupující bude stát více osob, které nemovitost budou převádět do společného spoluvlastnictví. V tomto případě je nutné, aby v kupní smlouvě byly určeny velikosti podílů na nemovité věci, které jednotlivé osoby budou nabývat. V případě, že takové ujednání bude v kupní smlouvě chybět, platí dle ustanovení § 1122 odst. 3 OZ vyvratitelná domněnka, že jednotlivé nabývané podíly kupujících na nemovité věci jsou stejné. Při prodeji nemovité věci, která je součástí společného jmění manželů, musejí jako prodávající v kupní smlouvě vystupovat oba manželé a oba smlouvu také musejí podepsat, popřípadě může jednat jeden manžel, avšak s platně uděleným souhlasem druhého manžela, jelikož prodej nemovité věci nelze považovat ve většině případů za běžnou správu společného majetku.69 Podle některých odborníků neplatí uvedené pravidlo ohledně správy společného jmění manželů za každých okolností a ve výjimečných případech by mohla dispozice s nemovitostí představovat běžnou záležitost týkající se společného jmění manželů, a to především pokud by byla hodnota prodávané nemovité věci zanedbatelná v porov...
