Společenská smlouva a vznik státu Vzorová ustanovení

Společenská smlouva a vznik státu. To, jak to funguje v přirozeném stavu, jsem již popsala v předchozí kapitole. Kalkulujeme tedy s tím, že lidská bytost je obdařená raciem, což ji odlišuje od ostatních tvorů, zvířat, nechce tedy ve válečném stavu přežívat. Ze své podstaty touží po míru a má pud sebezáchovy. Řešením je dle Xxxxxxx ustanovit státní útvar, kde pro všechny budou platit stejné zákony, které budou všichni respektovat. Tento akt přechodu ze stavu do stavu tedy plyne z přirozenosti, usiluje o naplnění nejvyššího dobra plynoucího z oné sebezáchovy, každému člověku vlastní. Xxxxxx celkem rozlišuje jedenáct přirozených zákonů, nejdůležitější jsou první tři: první obecné pravidlo rozumu založené na potřebě míru, druhý zákon je ten, že člověk si ze své podstaty stanovuje prostředky, kterými mír může zajistit. Třetí zákon plyne z druhého a tedy, že je nutné, aby člověk dodržoval zákony, které si ustanovil z vyšší podstaty míru (Špelda 2009: 124). V přirozeném stavu však není možné tyto zákony respektovat. Aby tedy došlo k naplnění míru a bylo možné plnit zákony plynoucí z přirozeného práva, je nutné ustanovit mocenskou instituci, konkrétně vládce spolu s celým svým vládnoucím aparátem, který přinutí egoistické tvory, lid k plnění přirozených zákonů. Tímto aktem tedy vzniká tzv. společenská smlouva a přirozený stav zaniká. Není však vyloučeno, že může znovu nastat, pokud se vládní instituce z rozličných důvodů rozpadnou. Xxxxxx stejně jako i další teoretikové, kterým se budeme dále věnovat, považovali akt společenské smlouvy za zcela dobrovolný v rámci vyššího blaha všech (Špelda 2009: 125). Smluvní akt zároveň ustanovuje suveréna, který je hlavou celého státního aparátu, jeho postavení plyne ze smlouvy. Moc suveréna je absolutní, suverén je jen jeden a všichni ostatní jsou ve vztahu k němu poddaní. Suverén se může k moci dostat zpravidla dvěma způsoby, zaprvé přirozenou silou, zadruhé se lidé vzájemně dohodnou, že se dobrovolně podvolí silnému jedinci za podmínky ochrany. Právě onen druhý způsob můžeme nazvat politickým státem vzniklým ustanovením. První způsob nazýváme nabytím (Xxxxxx 2009: 121). U postavy suveréna ještě zůstanu. Panovník má absolutní práva, vládne nad životem i smrtí svých poddaných a k vládnutí může užít jakýkoli prostředků. Plně ovládá soudnictví, sám vytváří vlastnictví a může ho kdykoli komukoli odebrat. Může vést války a libovolně odměňovat a trestat lidi, může dokonce určovat i to, čemu jeho poddaní smí a nesmí věřit (Špelda 2009: 126). Z dnešního pohledu toto j...

Společenská smlouva a vznik státu. Kvůli výše jmenovaným nedostatkům přirozeného stavu jsou lidé puzeni k vytvoření společnosti. Z oddílu 77 ve Druhéhém pojednání o vládě můžeme vyvodit Xxxxxx názor, že člověk je od přirozenosti tvor společenský, který nedokáže být sám. Nejprve vytváří malá společenství, jako je rodina nebo společnost mezi pánem a sluhou, až nakonec přistoupí k založení občanské společnosti. Společenská smlouva jako akt zakládající stát má u Locka „dvě fáze“. První stádium, které je jakýmsi přechodným obdobím mezi přirozeným stavem a státem, je vytvoření komunity - společenství. To vzniká po vzájemné dohodě všech jednotlivců. Je vytvořeno jedno politické těleso se společnou vůlí. Lidé jsou vázáni souhlasem 83 XXXXX, Xxxxxxxx, pozn. 40, s. 153-154.