Spravedlnost a práva – kritika Rawlse. Značnou část svých úvah věnuje Dworkin tématu spravedlnosti, zabývá se Xxxxxxxxx teorií, kterou analyzuje a kritizuje. V první řadě kritizuje čistou hypotetičnost smlouvy, s níž Xxxxx ve své teorii pracuje, a kterou Xxxxxxx za smlouvu v podstatě nepovažuje, jelikož hypotetická smlouva neskýtá samostatný argument, proč je slušné smlouvu dodržovat a vynucovat její ustanovení. Naopak silným argumentem, proč řešit vzniklé spory určitým způsobem, by pro Dworkina byla sama skutečnost uzavření dohody o řešení vzájemných sporů určitým způsobem, na které by se lidé předem domluvili. A to nehledě na důvody, které by smluvní strany k uzavření dohody vedly.50 Za špatný argument považuje Xxxxxxx argumentaci původním stavem. Pokud ji bereme jako argument pro to, že je slušné ony dva principy spravedlnosti, o nichž Xxxxx uvádí, že by je lidé ve svém zájmu v původním stavu volili, aplikovat, zamýšlíme ji brát jako argument pro to, že pokud by člověk souhlasil s určitými principy, byl-li by předem tázán, je slušné na něho aplikovat tyto principy i později, tedy za jiných okolností, i když zrovna nesouhlasí.51 Proto je důležité rozlišovat dvojí význam, když o něčem uvažujeme jako o tom, co je v našem zájmu. Xxxxxxx rozlišuje antecendentní zájem a zájem aktuální. Říká, že pokud má původní stav skýtat nějaký argument, pak se 50 Tamtéž, s. 196. 51 Tamtéž, s. 197-198. musí jednat o argument spojený s představou zájmu antecendentního. Není totiž v aktuálním zájmu každého ony dva principy spravedlnosti zvolit, protože ve chvíli, kdy bude závoj nevědomosti odhalen, někteří lidé zjistí, že by pro ně bylo lepší, kdyby zvolili princip jiný. Soud o antecendentním zájmu závisí především na okolnostech, za kterých se činí a také na znalostech, které jsou dostupné tomu, kdo ho činí. To, že určitá konkrétní volba je v konkrétním čase a v situaci značné nejistoty v něčím zájmu, není dobrým argumentem pro to, že by bylo slušné tuto volbu na něm vynucovat později v situaci daleko většího poznání.52 Podle Xxxxxxxx však nejistota spjatá s původním stavem zcela nelikviduje argumentaci na základě antecendentního zájmu, ale pouze omezuje oblast, ve které se soukromý zájem může prosazovat. Tento argument ukazuje, že jakmile se pomocí nejistoty vyloučí evidentně neslušné principy, jsou ony dva principy spravedlnosti v zájmu každého. Za správný argument pro oba principy spravedlnosti by Xxxxxxx považoval situaci, kdy neexistuje žádný závoj nevědomosti, lidé naopak dobře znají své schopnosti a prefer...
