Výsledek společenské smlouvy. Výsledkem společenské smlouvy je u všech představitelů teorie společenské smlouvy 17. a 18. století, kterými se v této práci zabýváme, stát. • U Hobbese na základě smlouvy (vzájemně si neškodit a neubližovat) vzniká stát, člověk přechází ze stavu přirozeného do stavu společenského, a to tak, že se každý zříká části svých nároků ve prospěch společnosti, aby výměnou za to získal od ní ochranu. Tímto člověk předává státu své prvotní právo, které uplatňoval v přirozeném stavu, tj. neomezené právo na vše, světská moc je proto v podstatě mocí neomezenou, absolutní.62 • Občanská společnost, potažmo stát, u Locka vzniká tím, že se lidé vzdají své výkonné moci přirozeného práva ve prospěch svrchovaného státu. Odlišnost od Xxxxxxxxx pojetí je zřejmá: zatímco u Hobbese lidé odevzdávají do rukou státu veškerou svou moc, u Locka lidé postupují pouze část své moci, a to moc nezbytnou k účelům, pro které společnost vytvářejí. • U Xxxxxxxxx k přechodu z přírodního stavu do stavu občanského dochází společenskou smlouvou, ve které člověk ztrácí svou přirozenou svobodu a neomezené právo na vše a získává občanskou svobodu a vlastnické právo – svou osobu a všechnu svou moc dává pod nejvyšší řízení obecné vůle, která představuje obecné blaho. • U Rawlse původní dohoda nezakládá nějakou specifickou formu vlády, nýbrž stanovuje principy platné pro další dohody, prostřednictvím kterých si lidé volí ústavu a legislativu k vydávání zákonů atd. „Společenská situace je spravedlivá, je-li taková, že se touto posloupností hypotetických dohod dospělo k obecnému systému pravidel, který ji vymezuje.“63
