Xxxxxx Xxxxx Xxxxxxx. Xxxxxx X. Xxxxxxx je významný americký filozof práva, představitel politické filozofie. Narodil se v roce 1931 ve Spojených státech, absolvoval Harvardskou a Oxfordskou univerzitu, po ukončení studií pracoval jako asistent slavného amerického soudce X. Xxxxx, poté jako právník. Xxxxxxx je radikálním zastáncem lidských práv, jenž odmítá pozitivistické pojetí práva a popírá souvislost práva s morálkou. „Žijeme v právu a z práva. Právo nás dělá tím, čím jsme: občany, zaměstnanci, lékaři, manželkami a majetníky. (...) Jsme poddaní říše práva, i když diskutujeme, co z toho pro nás plyne.“48 Ve své knize Když se práva berou vážně (1977) Xxxxxxx vymezuje a obhajuje liberální teorii práva. Zároveň tvrdě kritizuje jinou teorii, široce považovanou za liberální, kterou sám nazve vládnoucí teorií práva.49 Tato teorie se skládá ze dvou částí, přičemž první část je teorií právního pozitivismu, jež vymezuje nutné a dostatečné 48 Xxxxxxx, X.X.: Law´s empire. Harvard University Press, 1986, Předmluva (neočíslována). 49 Xxxxxxx, R.M.: Když se práva berou vážně. Přeložil Xxxxxx Xxxxxxxx. Praha: OIKOYMENH, 2001, s. 7. podmínky pro to, aby nějaká věta o právu byla pravdivá, a podle které pravda vět o právu tkví ve faktech o pravidlech, druhá část je teorií utilitarismu, jež se zabývá tím, co by právo mělo být a jak by se měly chovat obecně známé právní instituce a podle které by tyto instituce měly sloužit obecnému blahu a ničemu jinému. Obecná teorie práva podle Xxxxxxxx musí být normativní i pojmová. Normativní část musí zahrnovat teorii tvorby práva, která musí obsahovat teorii legitimity a teorii legislativní spravedlnosti, dále musí zahrnovat teorii soudcovského rozhodování, která musí obsahovat teorii sporu a teorii jurisdikce, a nakonec musí zahrnovat teorii dodržování práva, která musí obsahovat teorii vynucování a teorii dobrovolné poslušnosti. Posledním filozofem, který předložil teorii práva, byl podle Dworkina Xxxxxx Xxxxxxx. Pojmová část jeho teorie – právní pozitivismus – vychází z předpokladu, že právo tvoří jasná a jednoznačná praxe či institucionální rozhodnutí, odmítá, že by legislativa byla produktem nějaké společné či skryté obecné vůle.
