Vymezení a charakteristika pojmu „automatická závaznost“ mezinárodní smlouvy Vzorová ustanovení

Vymezení a charakteristika pojmu „automatická závaznost“ mezinárodní smlouvy. Pojem automatická závaznost mezinárodní smlouvy není v mezinárodním právu běžným pojmem. Kodifikace smluvního práva mezinárodních organizací, kterou představuje Vídeňská úmluva o smlouvách uzavíraných mezi státy a mezinárodními organizacemi a mezinárodními organizacemi navzájem z roku 1986, jakož i Vídeňská úmluva o smluvním právu z roku 1969, obsahují ve vztahu k tomuto pojmu takřka stejnou úpravu. Vídeňská úmluva z roku 1986 upravuje vztah smluv a třetích států a mezinárodních organizací v oddílu 4, jež má název „pacta tertiis nec nocent nec prosunt“, a jež zní: „Ze smlouvy nevznikají ani závazky ani práva třetímu státu nebo třetí mezinárodní organizaci bez souhlasu tohoto státu nebo této organizace.“122 Podobně i Vídeňská úmluva z roku 1969 obsahuje článek 34, který zakotvuje stejné pravidlo jako článek 34 ve Vídeňské úmluvě z roku 1986.123 Obecné mezinárodní právo tedy nevylučuje ani nezakazuje automatickou závaznost smluv sjednaných mezinárodní organizací pro její členské státy. Z obou Vídeňských úmluv ale vyplývá jeden zásadní požadavek, a to aby tyto třetí členské státy nebo mezinárodní organizace projevily s automatickou závazností nějakým způsobem svůj souhlas. V případě České republiky byl tento souhlas vyjádřen Smlouvou o přistoupení k EU, která vstoupila v platnost 1. května 2004. Na základě této smlouvy o přistoupení se ČR stala členským státem Unie, čímž akceptovala veškeré unijní právo v takovém stavu a rozsahu, v jakém bylo v době účinnosti tohoto přistoupení. Předpokladem, resp. umožněním uzavření Smlouvy o přistoupení k EU, se stalo přijetí tzv. „euronovely“, tedy ústavního zákona č. 395/2001 Sb., kterým došlo, kromě jiného, ke včlenění článku 10a do Ústavy ČR. Článek 10a odst. 1 Ústavy stanovuje, že „Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.“124 I přes to, že tento článek výslovně nespecifikuje, že se úprava v něm obsažená vztahuje přímo na přistoupení České republiky k Evropské unii, je nepochybné (i dle okolností přijetí této „euronovely“), že jeho hlavním smyslem bylo právě přístup k EU umožnit. Obdobně obecná úprava přenosu pravomocí na mezinárodní organizaci je obsažena i v ústavách jiných členských států Unie, jmenujme například ustanovení článku 7 odst. 2 Ústavy Slovenské republiky. Tento článek je oproti české ústavě ale konkrétnější v tom smyslu, že obsahuje výslovné zmínění přenosu pravomocí na ES a EU.125 Česká právní úprava je tedy v tomto ohled...