Vztah NOZ a jiných právních předpisů. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku výslovně uvádí, že občanský zákoník „(…) nezasahuje do zvláštní zákonné úpravy platné pro poskytování zdravotní péče, která jako speciální zůstává nedotčena“.25 Za zvláštní zákonnou úpravu pro poskytování zdravotních služeb lze považovat zejména zákon o zdravotních službách, zákon o specifických zdravotních službách, transplantační zákon a zákon o zdravotnické záchranné službě. Díl devátý občanského zákoníku upravující smlouvu o péči o zdraví výslovně nestanovuje pravidlo, které by upravovalo vztah občanského zákoníku a jiných právních předpisů upravujících poskytování péče o zdraví, proto bude nutno vycházet z obecného ustanovení § 9 odst. 2 NOZ, podle něhož se „soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy (…)“. Ustanovení § 9 odst. 2 NOZ nám umožňuje použít kolizní pravidlo „lex specialis derogat legi generali“. Lex generalis v tomto případě představuje občanský zákoník. Xxx specialis je zejména zákon o zdravotních službách. V důsledku tohoto subsidiárního vztahu dochází k tomu, že většina ustanovení občanského zákoníku týkající se smlouvy o péči o zdraví nebude v případě poskytování zdravotních služeb aplikována, neboť péče o zdraví bude poskytována podle ustanovení zákona o zdravotních službách.26 Výše uvedené by nebylo přesné a úplné, kdyby nebylo poukázáno i na situaci opačnou. Mnohdy totiž může dojít k tomu, že například zákon o zdravotních službách bude zákonem obecným pro poskytování zdravotních služeb a občanský zákoník bude zákonem zvláštním. X. Xxxxxx a X. Xxxxxxxx uvádějí příkladem vztah § 96 NOZ jako ustanovení speciálního k obecnějšímu § 34 odst. 2 zákona o zdravotních službách.27 Na tomto místě občanský zákoník vyžaduje souhlas k zásahu do integrity člověka písemnou formu, mimo jiné tehdy má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví. Zmíněné ustanovení zákona
