Xxxxxxxxxx život. Xxxx-Xxxxxxx Xxxxxxxx byl významným francouzským filosofem švýcarského původu. Narodil se v Ženevě roce 1712, a jelikož mu matka záhy po porodu zemřela, žil jen s otcem. Ten ho v jeho deseti letech poslal k pastoru Xxxxxxxxxxxxx. Xxxxxxxx citově velmi strádal a postupem času se jeho nejvýraznější vlastností stala sebelítost. Vystřídal řadu zaměstnání, provázela ho řada neúspěchů a závislostí. Až vztahem se švadlenou Xxxxxxx Xxxxxxxxxxxxx, která se stala jeho životní družkou, se jeho život stabilizoval. Na úspěch a uznání, po kterých toužil, si ovšem musel počkat až do svých devětatřiceti let, kdy se zúčastnil soutěže Dijonské akademie na téma „Přispěl pokrok věd a umění ke zkáze, nebo zušlechtění mravů?“ Se svou Rozpravou o vědách a umění, kde rozvinul myšlenku, že pokrok je synonymem zkaženosti, soutěž vyhrál a stal se tak slavným. Mezi jeho přátele patřili např. Xxxxxxxx, Xxxxxxx či Xxxx, ale pro svou nesnášenlivost a podezíravost si je později, stejně jako své blízké, znepřátelil. Xxxxxxxx zemřel za nevyjasněných okolností v roce 1778 ve Francii, deset let před vypuknutím francouzské revoluce, a je považován za jejího duchovního předchůdce. Zasloužil se o rozvoj demokratické teorie, ale i různých kolektivistických teorií. Toto pojednání napsal Xxxxxxxx koncem roku 1753 a počátkem roku 1754. Jedná se o zdrcující kritiku sociálních poměrů, které tou dobou vládly v předrevoluční feudální Francii. Xxxxxxxx hledá a nachází příčiny sociální bídy v kultuře a civilizaci, právě ty podle jeho názoru činí člověka nešťastným. Pravou příčinou nerovnosti mezi lidmi, vzniku státu, různých zločinů a válek, apod. je podle něho soukromé vlastnictví. Co už objevit nemůže je, že původ soukromého vlastnictví je ve zvýšené výrobnosti a výrobních poměrech, které společně umožňují vyrábět nad vlastní potřebu a zhodnocovat cizí pracovní sílu. Xxxxxxxx vidí pouze nepřirozenost feudálního systému, jeho neudržitelnost, a cítí, že soukromé vlastnictví je příčinou společenské nerovnosti. Východisko spatřuje v návratu k přírodnímu stavu lidstva, zničení veškerých dosavadních kulturních a civilizačních vymožeností, které jsou ovšem neproveditelné. Nezbývá než druhá možnost, kterou je pesimistické východisko, které má u Xxxxxxxxx podobu v konci všech mravů a ctností, slepé poslušnosti otroků, pro které platí jediný zákon, kterým je despotova vůle.25 Hlavní příčinu politické a společenské nerovnosti viděl Xxxxxxxx v soukromém vlastnictví: „Onen člověk, který si obsadil jistý kus pozemku...
