Zaměření činnosti na členský stát. Kritérium zaměření činnosti bylo zavedeno až s přijetím Brusel I, a to s ohledem na rozvoj nových komunikačních prostředků a vývoj elektronického obchodu. Cílem bylo poskytnout spotřebiteli vyšší míru ochrany v porovnání s Bruselskou úmluvou, která vyžadovala, aby smluvní partner učinil zvláštní nabídku přímo spotřebiteli nebo, aby zaměřil reklamu na členský stát bydliště spotřebitele. Po spotřebiteli se pak vyžadovalo, aby v tomto státě uskutečnil právní kroky nezbytné k uzavření smlouvy.131 Toto znění tak zákonodárce EU nově nahradil podmínkami, jež se nově vztahují pouze na smluvního partnera.132 Zvýšená spotřebitelská jurisdikční ochrana byla tedy prosazena i přes odpor sektoru elektronických obchodníků, kteří argumentovali potenciálním zastavením rozvoje elektronického obchodu v EU. Zákonodárce EU naopak argumentoval podpořením růstu tohoto sektoru, neboť spotřebitel, mající vyšší jistotu svého domácího sudiště, bude více ochoten nakupovat přes internet.133 Smlouvy uzavřené přes internet se vyznačují tím, že smluvní partner většinou vyžaduje zaplacení smluvní ceny předem. Spotřebitel je tedy s ohledem na tuto praxi ještě více zranitelnější, neboť je to smluvní partner, který obdrží smluvní plnění jako první.134
