Zvláštní úprava změny okolností. Zásadní interpretační nesnáze způsobuje skutková podstata formalizovaná v druhé větě ust. § 2000 odst. 1 o. z. Ta stanoví, že „soud závazek zruší i tehdy, pokud se okolnosti, z nichž strany zjevně vycházely při vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána.“ Nejasnost vyplývající z jazykového výkladu se jeví zřejmou na první čtení: není jasné, která z aplikačních podmínek z první věty ustanovení je nahrazována podmínkou následující po výrazu „i tehdy“ ve větě druhé (změna okolností), tj. zda je nahrazována kvalifikovaná dlouhodobost, nebo absence vážného důvodu dlouhodobosti, nebo případně obě podmínky zároveň. Selhání jazykového výkladu vyvolává potřebu výkladu systematického. Ten zase problematizuje souběžná existence obecné úpravy institutu hardship a její zvláštní varianty pro případy šněrovacích smluv. Než bude možné ustanovení prozkoumat, je tedy nutné se alespoň pokusit (a) objasnit vztah mezi oběma skutkovými podstatami a (b) určit vztah mezi obecnou úpravou změny okolností v § 1764 a násl. o. z. a její zvláštní modifikací podle § 2000 odst. 1 o. z. Ekonomická „průchodnost“ jednotlivých výkladů bude poměřována jejich aplikací na závazky s vázanou investicí a na problém nadměrných a podměrných investic, které vyvolávají, tak, jak o nich bylo pojednáno v části II.2.3.
