Zásada dobré víry. Unie a Spojené království se navzájem respektují a v dobré víře si vzájemně pomáhají při plnění úkolů vyplývajících z této dohody. Přijmou všechna odpovídající opatření, všeobecná či konkrétní, s cílem zabezpečit splnění závazků vyplývajících z této dohody a zdrží se jakýchkoliv opatření, která by mohla ohrozit dosažení cílů této dohody. Tímto článkem není dotčeno uplatňování práva Unie podle této dohody, zejména zásada loajální spolupráce.
Zásada dobré víry. Nejdůležitější zásadou, dle mého názoru, je zásada dobré víry, resp. její ochrana v případě střetu s ochranou vlastnického práva původního vlastníka, která působí v současné době největší problémy. Pravidelně se vyskytují případy, kdy si kupující koupí nemovitost v dobré víře ve veřejný seznam,84 katastr nemovitostí. Kupující má za to, že prodávající je skutečným vlastníkem, o čemž ho přesvědčí právě zápis v katastru nemovitostí. Bohužel se pak postupem času ukáže, že tomu tak není a že prodávající nikdy vlastníkem nebyl, např. z důvodu absolutní neplatnosti kupní smlouvy, na základě které prodávající vlastnické právo k nemovitosti nabyl. Řešení jsou možná v podstatě dvě. Buď se budeme striktně držet zásady, že 82 ustanovení § 21 katastrálního zákona 83 Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů 84 v souladu s ustanovením § 22 odst. 2 katastrálního zákona platí, že výpisy, opisy nebo kopie z katastrálního operátu, jakož i identifikace parcel vyhotovené katastrálním úřadem ve formě stanovené prováděcím právním předpisem, jsou veřejnými listinami prokazujícími stav evidovaný v katastru k okamžiku, který je na nich uveden nikdo nemůže převést více práv, než sám má, druhý nabyvatel se vlastníkem tedy nikdy nestal a nemohl tak vlastnictví převádět na další osobu. Vlastníkem zůstane původní vlastník. Poslednímu nabyvateli zůstane pouze nárok na vrácení kupní ceny proti osobě, se kterou smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitosti uzavřel. Další možností je, že se dá přednost principu materiální publicity katastru nemovitostí a ochraně dobré víry posledního nabyvatele. Ten, který převáděl nemovitost na posledního nabyvatele, sice vlastníkem nikdy nebyl, nicméně poslední nabyvatel by se vlastníkem stal, a to právě na základě dobré víry v katastr nemovitostí. Jednoznačná odpověď není, v dalším textu se pokusím rozebrat související judikaturu a její vývoj v posledních letech. Ustanovení § 11 zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem stanoví, že kdo vychází ze zápisu v katastru učiněného po 1. lednu 1993, je v dobré víře, že stav katastru nemovitostí odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět, že stav zápisů v katastru neodpovídá skutečnosti. Toto ustanovení mylně budí dojem, že pokud jsem při převodu vlastnictví k nemovitosti jednal v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí, jsem chráněn. Nicméně skutečnost bývá často jiná. Ustanovení § 11 zákona o zápisech vla...