Zásada rovnosti účastníků. 2) Zásada dispoziční
Zásada rovnosti účastníků. V rozhodčím řízení, stejně jako v občanském soudním řízení, mají účastníci rovné postavení. Rovnost účastníků řízení před soudem vyplývá z ust. čl. 96 Ústavy a z ust. čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Tato práva zaručená ústavními zákony je třeba aplikovat i na i na rozhodčí řízení, což tedy znamená, že všichni účastníci mají stejné právo předkládat rozhodci potřebné návrhy, navrhovat důkazy či vyjadřovat se ke všem skutečnostem. Ust. § 18 OSŘ zakotvuje právo účastníka soudního řízení, jednat před soudem ve své mateřštině, totéž platí i pro jednání před rozhodcem. Rozhodce je povinen zajistit účastníkům rozhodčího řízení stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Účastníci jak občanského soudního řízení, tak i rozhodčího řízení nemají ovšem pouze práva, nýbrž i povinnosti. Jedna z hlavních povinností vyplývá z ust. § 101 OSŘ, kde je stanoveno, že účastnící soudního řízení mají povinnost přispívat k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení zejména tím, že budou tvrdit pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, označí důkazní prostředky a budou se řídit pokyny soudu. K určitému prolomení této zásady došlo novelou 19/2012 Sb. v souvislosti se zvýšením ochrany spotřebitele u spotřebitelských sporů, jelikož spotřebitel je v rozhodčím řízení nově chápán jako slabší smluvní strana.