Závazkový vztah, splnění obecně. Má-li se práce zabývat problematikou vadného plnění, je nutností, v první řadě definovat onen právní vztah, ze kterého k již zmíněnému vadnému plnění dochází, kterým je pro účely naší práce určitý závazkový vztah. NOZ v § 1721 uvádí, že: „Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit“. Právními stranami závazku jsou dlužník, tedy osoba, která má povinnost plnit ze závazku a dále věřitel, který disponuje právem plnění ze strany dlužníka přijmout. Obecně lze tedy pod pojmem závazek rozumět právní pouto, na jehož základě dlužník vydává plnění ve prospěch věřitele (Důvodová zpráva k NOZ, 2012). Splnění (solutio) je právní skutečnost vedoucí k zániku závazku. Jedná se o rozvazovací akt ve vztahu k dluhované povinnosti, kterým je dlužník dluhu zbaven, vymaní se tak z právního pouta, ve kterém po vzniku závazku byl, a to smlouvou nebo jinak (Důvodová zpráva k NOZ, 2012). Splnění je s přihlédnutím na jeho gramatický význam již vykonáním toho, co jest požadováno. Není proto již nutný další formální proces, který by závazek zrušil. Ku příkladu původní římské právo vyžadovalo po samotném uskutečnění uložených povinností, které právní následky ještě nevyvolávaly, provést akceptaci, jakožto formální úkon. Moderní pojetí nahlíží na samotné splnění praktičtěji a pragmatičtěji a považuje toho, kdo jednal tak, jak slíbil, za toho, kdo splnil (Hulmák, 2014). Jelikož se jedná o velice podobné pojmy je nutné si je vymezit. Splnění je nutno vnímat jako dovršení procesu plnění, (pouze „splnění“, nikoliv však „plnění“) v jehož důsledku může dojít ke splnění závazku. Zákon žádný jiný termín následku zániku závazku ve smyslu § 1908 nebere v úvahu. Na plnění je nahlíženo v nedokonavém smyslu, jako na jistý proces, oproti splnění, jež má smyl dokonavý, jde-li o završení procesu ve vztahu k dluhu jako procesu uskutečňování požadovaných parametrů. Splnění jest naplněním všech těchto parametrů, uskutečnění posledního požadavku, který byl sjednán (Hulmák, 2014).
