Amsterodamská smlouva. Přestože Maastrichtská smlouva znamenala velký posun v oblasti SZBP, ukázalo se, že rozhodovací procesy jsou moc složité a EU není schopna vystupovat na mezinárodním poli dostatečně operativně a pružně. Na povrch vystoupila řada problémů - absence osobnosti, která by tlumočila postoj EU a vedla dialog s dalšími stranami, problémy s financováním, definovanými nástroji i vztahem se ZEU. Všechny tyto body byly konzultovány na mezivládní konferenci a vyústily v řadu změn zahrnutých do Amsterodamské smlouvy.24 Zavedením nových nástrojů a rozhodovacích postupů byla posílena akční schopnost SZBP. Byly zavedeny společné strategie, které „vymezovaly cíle, dobu trvání a prostředky, které Unie a členské státy dají k dispozici.“25 Rozhodovala o nich Evropská rada na základě konsensu a za jejich realizace odpovídala Rada. O společných postojích a společných akcích rozhodovala Rada. Amsterodamská smlouva přinesla také změny v rozhodování v rámci SZBP. Jednomyslnost se ukázala být možnou brzdou, zvláště v případě dalšího rozšiřování EU, a důvodem, proč se druhému pilíři nepodařilo naplnit všechna očekávání. Obecný princip jednomyslnosti byl tedy změkčen, takže při přijímání společných akcí, společných postojů a dalších rozhodnutích založených na společných strategiích a rovněž při provádění již přijatých společných akcí a společných postojů se mělo rozhodovat kvalifikovanou většinou. V těchto 22 XXXXXX, Xxxxxx. Bezpečnostní a politická dimenze integračního procesu (Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU). Středisko mezinárodních studií Xxxx Xxxxxxxx, Vysoká škola ekonomická v Praze, 2006, s. 32.
Amsterodamská smlouva. Tato smlouva byla schválena 2. 10. 1997, aby na základě dosavadních zkušeností přehodnotila některé články Maastrichtské smlouvy. Jako taková nepřinesla žádné revoluční změny. Byl však prosazen podstatný pokrok v oblasti vztahů mezi občany a Unií, šlo o základní práva, sociální protokol, zaměstnanost, zdravotnictví a životní prostředí. Nezbytné posílení rozhodovacího procesu spojené s plánovaným rozšířením Unie o země střední a východní Evropy, které bylo mnohými považováno za nejpodstatnější záležitost, však bylo odloženo na později. 15 Již v době ratifikace Maastrichtské smlouvy bylo počítáno s přehodnocením některých jejích pasáží, zejména šlo o revizi politiky a forem spolupráce, které smlouva zavedla s cílem zvýšit účinnost komunitárních institucí a mechanismů, přehodnocení Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, rozšíření procesu spolurozhodování, případně připojení nových kapitol týkajících se energetiky, cestovního ruchu, civilní ochrany, řešení problému jejích rozhodnutí. Navíc na žádost Evropského parlamentu
Amsterodamská smlouva. Amsterodamská smlouva, kterou se mění Smlouva o Evropské unii, smlouvy o založení Evropských společenství a některé související akty[2], byla podepsána v Amsterodamu dne 2. října 1997 a vstoupila v platnost dne 1. května 1999. [2]Úř. věst. C 340, 10.11.1997, s. 115.