Základní práva. EU se zavazuje dodržovat vysokou úroveň ochrany základních práv a je signatářem široké škály úmluv o lidských právech. V této souvislosti není pravděpodobné, že by tento návrh měl přímý dopad na tato práva podle hlavních úmluv OSN o lidských právech, Listiny základních práv Evropské unie, která tvoří nedílnou součást smluv EU, a Evropské úmluvy o lidských právech.
Základní práva. Zamýšlená dohoda bude respektovat klíčové hodnoty Evropské unie stanovené v článku 2 Smlouvy o fungování Evropské unie a v Listině základních práv Evropské unie.
Základní práva. Navrhované nařízení podporuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti, jak je zakotveno v článku 26 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina základních práv“). Nařízení rovněž odráží závazky Unie podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Uvedená úmluva zaručuje osobám se zdravotním postižením právo na přístup k informacím a právo účastnit se kulturního, hospodářského a sociálního života na rovnoprávném základě s ostatními. Proto je odůvodněné omezit vlastnická práva nositelů práv v souvislosti se závazky Unie vyplývajícími z Listiny základních práv10. Návrh by měl omezený dopad na autorské právo jakožto právo na vlastnictví uznané v Listině základních práv (čl. 17 odst. 2)11. V této souvislosti je třeba poznamenat, že směrnice [...] zavedla povinné výjimky z autorského práva ve prospěch osob, na které se vztahuje tento návrh. Dopad tohoto nařízení tak bude omezen na úpravu výměny kopií v přístupném formátu se třetími zeměmi, které jsou smluvními stranami Marrákešské smlouvy.
Základní práva. Návrh nemá vliv na ochranu základních práv v Unii.
Základní práva. 1. Unie uznává práva, svobody a zásady vyhlášené v Chartě základních práv, která tvoří část II této Ústavy.
Základní práva. Navrhované nařízení obsahuje obvyklá ustanovení o ochraně osobních údajů a soukromí. Zvláště stanoví, že při plnění úkolů a činností stanovených tímto nařízením musí být všechny osobní údaje zpracovávány, a to i Agenturou Evropské unie pro kosmický program, v souladu s právními předpisy platnými v oblasti ochrany osobních údajů.
Základní práva. Navrhovaná směrnice podporuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti, jak je zakotveno v článku 26 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina základních práv“). Směrnice rovněž dokládá závazky Unie podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Uvedená úmluva zaručuje osobám se zdravotním postižením právo na přístup k informacím a právo účastnit se kulturního, hospodářského a sociálního života na rovnoprávném základě s ostatními. Proto je odůvodněné omezit vlastnická práva nositelů práv v souvislosti se závazky Unie vyplývajícími z Listiny základních práv15. Navrhovaná směrnice je prvním významným krokem k zajištění tohoto přístupu k informacím a účasti na kulturním, hospodářském a sociálním životě. Návrh by měl omezený dopad na autorské právo jakožto právo na vlastnictví uznané v Listině základních práv (čl. 17 odst. 2)16. Je třeba poznamenat, že v současné době nepovinné výjimky nebo omezení autorských práv podle čl. 5 odst. 3 písm. b) směrnice 2001/29/ES do jisté míry využívají všechny členské státy. Dopad navrhované směrnice na autorské právo jakožto vlastnické právo bude tudíž omezen na plnou harmonizaci stávajících různorodých výjimek nebo omezení autorského práva pro osoby s postiženími, která jim znemožňují přístup k tištěnému textu, které platí v členských státech.
Základní práva. 1. Příslušníci jednotky při plnění svých úkolů a výkonu svých pravomocí plně ctí základní práva a svobody, zejména pokud jde o přístup k azylovému řízení, lidskou důstojnost, zákaz mučení, nelidského a ponižujícího zacházení, právo na osobní svobodu, zásadu nenavracení a zákaz hromadného vyhošťování, práva dítěte a právo na respektování soukromého a rodinného života. Při plnění svých úkolů a výkonu svých pravomocí nesmějí svévolně diskriminovat osoby z žádných důvodů, například na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání či přesvědčení, zdravotního postižení, věku, sexuální orientace či genderové identity. Veškerá opatření zasahující do základních práv a svobod, která učiní při plnění svých úkolů a výkonu pravomocí, musí být přiměřená cílům, jež uvedená opatření sledují, a respektovat podstatu těchto základních práv a svobod.
Základní práva. 1. Při plnění závazků vyplývajících z této dohody se strany zavazují jednat v souladu se všemi použitelnými právními nástroji v oblasti lidských práv, včetně Úmluvy Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, Úmluvy Organizace spojených národů o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a protokolu k této úmluvě z roku 1967, Mezinárodní úmluvy Organizace spojených národů o odstranění všech forem rasové diskriminace z roku 1965, Mezinárodního paktu Organizace spojených národů o občanských a politických právech z roku 1966, Úmluvy Organizace spojených národů o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979, Úmluvy Organizace spojených národů proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984, Úmluvy Organizace spojených národů o právech dítěte z roku 1989 a Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením z roku 2006.
Základní práva. V úvodu by bylo vhodné pojednat o základních pojmech souvisejících s lidskoprávní tématikou, která je předmětem této diplomové práce. V teorii i praxi se zpravidla vyskytují tyto dva termíny: „základní práva“ a „lidská práva“. Slovní spojení „základní práva“8 bylo poprvé použito v rámci Společenství Soudním dvorem Evropské unie na konci 60. let 20. století ve věci „Stauder“9 a následně se stalo součástí terminologie primárního práva prostřednictvím článku 6 Smlouvy o Evropské unii. Pojem „lidská práva“ vyplývá ze samotné podstaty člověka coby lidské bytosti a v této souvislosti se mluví o univerzalitě lidských práv. K základním vlastnostem lidských práv se řadí nezrušitelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost a nezadatelnost.. Dále je třeba uvést, že v teorii není zcela dosažena shoda ohledně vzájemného vztahu základních a lidských práv. Určitá skupina autorů10 pojímá lidská práva jako koncept nepochybně extenzivnější než-li základní práva, zatímco druhý proud v čele s prof. Tichým zastává názor zcela opačný11. Pokud bych měla vyjádřit svůj postoj k této otázce, nepřikláním se ani k jednomu z uvedených názorů, nýbrž ztotožňuji se s pohledem P. Šturmy12, který jednoznačné stanovisko ke vztahu základních a lidských práv odmítl zaujmout, neboť dle jeho přesvědčení záleží především na kontextu, ve kterém se ten či onen pojem používá. Ochrana základních práv se na počátku evropské integrace nenacházela v centru pozornosti, neboť Soudní dvůr Evropské unie zprvu zastával názor, že není v této otázce oprávněn rozhodovat. Příkladem mohou být rozsudky ve věci „Stork“13 a „Geitling“14. V