Common use of Analýza Clause in Contracts

Analýza. Co se týká účinků na hospodářskou soutěž na trhu, tato specializační dohoda se blíží nejtvrdšímu kartelu, kdy si strany mezi sebe vzájemně rozdělují trhy. Tato dohoda tudíž omezuje hospodářskou soutěž jakožto cíl. Jelikož udávaná efektivnost ve formě úspor z rozsahu a zdokonalení výrobní technologie je spojena pouze s rozdělením trhu, pravděpodobně nepřeváží omezující účinky, dohoda proto nebude splňovat kritéria čl. 101 odst. 3. V každém případě, pokud se společnost A nebo B domnívá, že by bylo efektivnější zaměřit se pouze na jeden výrobek, může jednoduše přijmout jednostranné rozhodnutí, že bude vyrábět pouze výrobek X nebo Y, aniž by se současně dohodla na tom, že se jiná společnost zaměří na příslušný druhý výrobek. Analýza by byla odlišná, pokud by si společnosti A a B dodávaly vzájemně výrobek, na nějž se zaměřují, takže by obě nadále prodávaly výrobek X i Y. V takovém případě by společnosti A a B mohly nadále soutěžit cenou na obou trzích, zejména v případě, pokud výrobní náklady (které budou prostřednictvím dohody o výrobě společné) nepředstavují významný podíl variabilních nákladů jejich výrobků. Příslušnými náklady jsou v tomto kontextu náklady na obchodní využití. Specializační dohoda by proto pravděpodobně neomezila hospodářskou soutěž, pokud by výrobky X a Y byly do značné míry heterogenními výrobky s velmi vysokým podílem nákladů na uvedení na trh a distribuci (například 65–70 % či více celkových nákladů). Při takovémto scénáři by rizika tajně dohodnutého výsledku nebyla vysoká a mohla by být splněna kritéria čl. 101 odst. 3, bude-li vyšší efektivnost přenesena na spotřebitele v míře, která převáží omezující účinky dohody na hospodář­ skou soutěž.

Analýza. Co se týká účinků Pokud společnosti A nebo B sdílejí veškeré své variabilní náklady či jejich větší část, mohla by tato dohoda o výrobě vést k přímému omezení hospodářské soutěže mezi nimi. To může mít za následek, že strany sníží objem výroby společného podniku v porovnání s objemem, který by uvedla na trh každá z nich v případě, že by každá z nich rozhodovala o svém objemu výroby sama. Vzhledem ke kapacitním omezením soutěžitelů by toto snížení objemu výroby mohlo vést k vyšším cenám. I v případě, že by společnosti A a B nesdílely většinu svých variabilních nákladů, nýbrž pouze jejich významnou část, mohla by tato dohoda o výrobě vést k tajně dohodnutému výsledku mezi společ­ nostmi A a B, a tím nepřímo vyloučit hospodářskou soutěž mezi oběma stranami. Pravděpodob­ nost, že k tomu dojde, závisí nejen na otázce shodnosti nákladů (které jsou v tomto případě vysoké), nýbrž rovněž na vlastnostech relevantního trhu, například jeho transparentnosti, stabilitě a úrovni koncentrace. V obou z těchto dvou situací zmíněných výše je pravděpodobné, že by společný výrobní podnik společností A a B vedl k omezujícím účinkům na hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 101 odst. 1 na trhutrhu výrobku X. Nahrazení dvou menších starých výrobních závodů větším, tato specializační dohoda se blíží nejtvrdšímu kartelumoderním a efektivnějším výrobním závodem může mít za následek, kdy si strany mezi sebe vzájemně rozdělují trhyže společný podnik zvýší objem výroby s nižšími cenami ve prospěch spotřebitelů. Tato dohoda tudíž omezuje hospodářskou soutěž jakožto cíl. Jelikož udávaná efektivnost ve formě úspor z rozsahu a zdokonalení výrobní technologie je spojena pouze s rozdělením trhu, pravděpodobně nepřeváží omezující účinky, dohoda proto nebude Dohoda o výrobě by však mohla splňovat kritéria čl. 101 odst. 3. V každém případě3 pouze tehdy, pokud se společnost A nebo B domnívástrany předloží doložené údaje, že by bylo efektivnější zaměřit se pouze na jeden výrobek, může jednoduše přijmout jednostranné rozhodnutí, že růst efektivity bude vyrábět pouze výrobek X nebo Y, aniž by se současně dohodla na tom, že se jiná společnost zaměří na příslušný druhý výrobek. Analýza by byla odlišná, pokud by si společnosti A a B dodávaly vzájemně výrobek, na nějž se zaměřují, takže by obě nadále prodávaly výrobek X i Y. V takovém případě by společnosti A a B mohly nadále soutěžit cenou na obou trzích, zejména v případě, pokud výrobní náklady (které budou prostřednictvím dohody o výrobě společné) nepředstavují významný podíl variabilních nákladů jejich výrobků. Příslušnými náklady jsou v tomto kontextu náklady na obchodní využití. Specializační dohoda by proto pravděpodobně neomezila hospodářskou soutěž, pokud by výrobky X a Y byly do značné míry heterogenními výrobky s velmi vysokým podílem nákladů na uvedení na trh a distribuci (například 65–70 % či více celkových nákladů). Při takovémto scénáři by rizika tajně dohodnutého výsledku nebyla vysoká a mohla by být splněna kritéria čl. 101 odst. 3, bude-li vyšší efektivnost přenesena přenesen na spotřebitele v míře, která převáží omezující účinky dohody na hospodář­ skou hospodářskou soutěž.