Bezúhonnost. 1. všech fyzických osob, které budou přímo sociálně-právní ochranu poskytovat,
Bezúhonnost. 1. všech fyzických osob, které budou přímo poskytovat sociální služby,
Bezúhonnost. (1) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen
Bezúhonnost. (1) Za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za
Bezúhonnost. (1) Za bezúhonného se pro účel tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, pokud souvisí s povolovanou činností, nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně.
Bezúhonnost. Bezúhonnost jako jedna z všeobecných podmínek, které musí fyzická osoba splnit, aby mohlo vzniknout živnostenské oprávnění a mohla provozovat živnost, má zajistit, aby podnikatelé podle tohoto zákona měli určité morální a občanské kvality, které zajistí důvěru jejich obchodních partnerů a zákazníků v solidnost těchto obchodněprávních vztahů. Bezúhonnost je definována negativně v § G odst. 2 ŽZ tak, že za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen buď k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný úmyslně, aĩ již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činy, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně, jehož skutková podstata souvisí s podnikáním (v tomto případě není podstatné, zda byl udělen podmíněný nebo nepodmíněný trest, ani jeho sazba nebo zda byl udělen trest jiný, podstatné je, že byl uznán vinným ze spáchání takového trestného činu), nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen. Úmyslný trestný čin je definován v § 4 trestního zákona. Za úmyslný trestný čin zákon považuje takový čin, jehož pachatel chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit chráněný zájem (úmysl přímý) nebo pachatel věděl, že svým jednáním může porušení nebo ohrožení chráněného zájmu způsobit a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).
Bezúhonnost. (1) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na úrazové pojištění, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, útoku na státní orgán, útoku na veřejného činitele, nedovoleného ozbrojování, šíření nakažlivé choroby, kuplířství, obchodování s dětmi, ohrožování výchovy mládeže, vraždy, úmyslného ublížení na zdraví, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, zavlečení do ciziny, loupeže, vydírání, znásilnění, pohlavního zneužívání, obchodování s lidmi nebo účasti na zločinném spolčení, těžkého ublížení na zdraví, ublížení na zdraví, mučení a jiného nelidské a krutého zacházení, šíření nakažlivé lidské nemoci, šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti, ohrožením pohlavní nemocí, zavlečení, sexuálního nátlaku, pohlavního zneužití, prostituce ohrožující mravní vývoj dětí, šíření pornografie, výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte k výrobě pornografie, ohrožování výchovy dítěte, svádění k pohlavnímu styku, násilí proti orgánu veřejné moci, násilí proti úřední osobě, účast na organizované zločinecké skupině, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen.
Bezúhonnost. (1) Bezúhonným pro účely tohoto zákona není ten, kdo byl
Bezúhonnost. (1) Dokladem o bezúhonnosti je
Bezúhonnost. Status sociálního podniku lze přiznat jen bezúhonné osobě. Za bezúhonnou ve smyslu tohoto zákona se nepovažuje osoba