Darování v anglickém právním systému Vzorová ustanovení

Darování v anglickém právním systému. V rámci této kapitoly se budu zabývat darováním tak, jak je upraveno v anglickém právu, v porovnání s českým právem. Zaměřuji se především na hlavní rozdíly s českou právní úpravou a dále na záležitosti, které mě zaujaly a považuji je za neznámé či zajímavé. V první řadě je důležité poukázat na skutečnost, že anglické právo je součástí angloamerického právního systému a uplatňuje se v současnosti v celém Spojeném království Velké Británie, s výjimkou Skotska a některými odchylkami u Severního Irska. Pro tento právní systém je typické, že soudce právo nejenom nalézá, ale i sám tvoří, pramenem práva jsou tedy jak soudní precedenty, tak psané zákony, obyčeje a okrajově i historická právní literatura.108 Oproti tomu české právo je součástí kontinentálního právního systému, kde se soudce právo pouze nalézá, nikoli vytváří, pro prameny práva je charakteristická psaná forma, netvoří jej obyčeje ani literatura. Přestože i v českém právním systému lze, podle mého názoru, o využívání precedenčního práva rovněž uvažovat (soudy nižších stupňů se řídí právním názorem soudů vyšších stupňů), pravomoci soudců nejsou tak široké, systém je nastaven úplně odlišně. Přestože se rozdíly mezi oběma systémy snižují, kontinentální právní systém se v posledních staletích přibližuje angloamerickému (ale i naopak), čemuž napomáhá i evropské právo a především judikatura Evropského soudu a Evropského soudu pro lidská práva, odlišnosti stále zůstávají značné, to i v problematice darování.