Definice „ prodávajícího nebo poskytovatele“ a „ spotřebitele“. Zatímco podle čl. 2 písm. b) musí být spotřebitelé fyzickými osobami, podle čl. 2 písm. c) může být prodávajícím nebo poskytovatelem fyzická či právnická osoba. Při určování, zda je určitá osoba prodávajícím nebo poskytovatelem či spotřebitelem, je důležité posoudit rovnováhu sil mezi oběma stranami ve vztahu k dotyčné smlouvě. Typickými faktory jsou asymetrie informací, znalostí a odborných zkušeností nebo vyjednávací síly. Pojmy „prodávající nebo poskytovatel“ a „spotřebitel“ jsou funkční pojmy založené na úloze stran ve vztahu k dotyčné smlouvě. Pojem „spotřebitel“ je současně objektivní a odráží obvykle slabší postavení protějšku prodávajícího nebo poskytovatele. To znamená, že pro účely směrnice o zneužívajících ujednáních neznamenají lepší znalosti nebo zkušenosti konkrétního spotřebitele nutně to, že se tato osoba nepovažuje za „spotřebitele“25. Soudní dvůr objasnil tento funkční přístup takto26: „53 Směrnice 93/13 tedy definuje smlouvy, na které se vztahuje, prostřednictvím odkazu na určitou vlastnost smluvních stran podle toho, zda jednají v rámci profesní činnosti, či nikoli [...]27.“ „55 [Z toho vyplývá, že] pojem „prodávající nebo poskytovatel“ ve smyslu článku 2 písm. c) směrnice 93/13 je funkčním pojmem vyžadujícím posouzení, zda smluvní vztah spadá do rámce obchodní nebo výrobní činnosti nebo povolání dané osoby […]28.“ Aby bylo možné stanovit, zda je fyzická osoba, která provozuje obchodní nebo výrobní činnost nebo povolání, prodávajícím nebo poskytovatelem či spotřebitelem, je důležité určit, zda dotyčná smlouva souvisí s jednou z těchto činností, či nikoli. Navzdory určitým rozdílům v pojmu „prodávající nebo poskytovatel“ v jednotlivých jazykových verzích29 čl. 2 písm. c) směrnice o zneužívajících ujednáních je třeba tento pojem vykládat jednotně30 na základě cílů směrnice31. To znamená, že restriktivnější terminologie použitá v některých jazykových verzích směrnice a ve vnitrostátních prováděcích předpisech nemůže omezit typy smluv, na něž se směrnice vztahuje, a tudíž rozsah ochrany, kterou poskytuje32. Pojem „prodávající nebo poskytovatel“ podle čl. 2 písm. c) bude tedy nutné vykládat stejně jako pojem „obchodník“ v jiných směrnicích na ochranu spotřebitele a
