Distanční smlouvy (smlouvy uzavírané na dálku). Distanční smlouvy lze charakterizovat jako smlouvy uzavírané za použití prostředků, které umožňují jednání bez fyzické přítomnosti stran. Ustanovení § 53 odst. 1 OZ obsahovalo demonstrativní výčet takových prostředků. Zároveň zákon stanovil, že tyto prostředky mohou být použity jen se souhlasem spotřebitele, kterému nesmí v souvislosti s tím vzniknout žádné náklady.52 Podstatným rysem distančních smluv byl způsob jejich uzavírání. To, jakým způsobem bylo předáno zboží, bylo irelevantní. Někteří dodavatelé se snažili obcházet zákon tím, že nabízeli spotřebiteli převzetí zboží v provozovně. Následně tvrdili, že se na závazkový vztah nevztahuje úprava distančních smluv. Takový výklad zákona bylo nutné odmítnout. Vzhledem k tomu, že spotřebitel je při uzavírání smlouvy na dálku znevýhodněn, ukládal zákon dodavateli informační povinnost.53 Spotřebitel měl právo odstoupit od distanční smlouvy do 14 dnů od převzetí plnění, a to bez uvedení důvodu a bez sankce. Proto mohlo oznámení o odstoupení od smlouvy obsahovat jedinou větu: „Odstupuji od kupní smlouvy č. 589342 ze dne 13. prosince 2013“. Právní úkon ale musel být vlastnoručně podepsán a chybět nemělo ani datum sepsání. Lhůta pro odstoupení od distanční smlouvy byla hmotněprávní. To znamená, že odstoupení od smlouvy muselo být dodavateli doručeno nejpozději poslední den lhůty. Spotřebitel musel být bdělý a uplatnit své právo co nejdříve, jinak měl jeho osud v rukou poštovní doručovatel. Lhůta pro odstoupení od distančních smluv o finančních službách byla však procesněprávní.54 Zásilku proto stačilo podat poslední den lhůty na poštu. To platilo i pro smlouvy o dočasném užívání ubytovacího zařízení (tzv. timesharing).55 Tato zvláštní ustanovení byla do OZ vložena později než obecná ustanovení a vycházela z příslušných směrnic, které procesněprávní povahu lhůt vyžadovaly.
Distanční smlouvy (smlouvy uzavírané na dálku). 47 3.6 Smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory 50