Ekonomické dvojí zdanění. Jedním z principů finančního práva je princip obecně zapovídající duplicitu zdanění (zákaz dvojího zdanění). Stejné věci, příjmy, činnosti nebo jiné právní skutečnosti zakládající právo státu na zdanění, by měly být zdaněny pouze jednou. Tento princip, ale částečně narušuje ekonomické dvojí zdanění, které je obecně přípustné.45 Dvojí zdanění je v ekonomii definováno jako situace, ve které je jedno finanční aktivum nebo výdělek předmětem zdanění na dvou různých úrovní, například na úrovni fyzických a na úrovni právnických osob. Jako typický příklad se uvádí situace, kdy je příjem společnosti zdaněn na úrovni společnosti jako na úrovni právnické osoby a potom je zdaněn ještě jednou na úrovni společníka nebo společníků jakožto fyzických osob. Mohla by vyvstat otázka, proč finanční právo tento druh dvojího zdanění připouští. Důvodem je fakt, že pohledem práva, zdanění probíhá u dvou různých subjektů práva, poprvé u osoby právnické a následně u osoby fyzické.
Ekonomické dvojí zdanění. Ekonomické dvojí zdanění nebude dopodrobna rozebráno, jelikož se nejedná z pohledu nauky o „pravé dvojí zdanění“. O ekonomické mezinárodní dvojí zdanění jde tehdy, pokud stejná ekonomická transakce, příjem či obecně daňový předmět je zdaněn ve dvou nebo více státech (obvykle, ale nikoliv nezbytně v průběhu jednoho zdaňovacího období) v rukách různých daňových poplatníků28. Jedná se o ně například, když tuzemská společnost zdaní svůj zisk sazbou daně z příjmu právnických osob, načež jej rozdělí mezi společníky či akcionáře. Tento jejich příjem bude poté zatížen daní z příjmu fyzických osob.