K ZÁKONNÝM DOMNĚNKÁM. Obdobně v právní teorii dochází ke sporům o významu a rozlišování domněnek a jejich druhů. Zejména jde-li o rozli- šování právních a skutkových domněnek. P. Lavický rozlišuje zákonné domněnky právní a zákonné domněnky skutkové. Mimo tyto dvě domněnky řadí ještě tzv. skutkové domněn- ky, které se opírají o lidskou zkušenost, ale nejsou právem upraveny.23 X. Xxxxx shrnoval, že rozdíl mezi domněnkami právními (jež jsou dle autora v podstatě skutkovými do- mněnkami povýšenými na zákon) a domněnkami skutko- vými včetně zkušenostních vět spočívá v jejich důkazní síle, neboť vyvratitelnou právní domněnku nelze použít jen teh- dy, je-li „vyvrácena“, což znamená, že je podán plný důkaz opaku; naproti tomu v případě skutkové domněnky, resp. zkušenostní věty, postačí, je-li pouze zpochybněna. Použití skutkové domněnky (zkušenostní věty) může být vyloučeno jen tehdy, jestliže přesvědčivými důkazy je podstatně sní- žena pravděpodobnost průběhu skutkového děje, jenž by odpovídal skutkové domněnce (zkušenostní větě).24 Rozli- šujeme jednak domněnku vyvratitelnou, u níž lze prokázat, že presumovaná skutečnost nastala, popř. nenastala, a do- mněnku nevyvratitelnou, kde je presumpce kategorická, a i v případě, že by se později ukázala nesprávnou, nelze ji zvrátit. Zde je potom tenká hranice s právní fikcí. Nevyvrati- 16 Pl. ÚS 13/15.
