Kolizní úprava. V obecné rovině může vyvstat problém z pohledu některých států v pojetí zařazení mezinárodní licenční smlouvy ve smyslu na jedné straně možnosti pro smluvní strany si zvolit právo země, kterým se bude daná smlouva řídit, tudíž hovoříme o rámci zařazení do smluvního/závazkového práva a na druhé straně teritoriální vymezenost a zároveň omezenost této smlouvy, která naopak značí nárokovost ochranného režimu ze strany státu. První z uvedených možností je typická pro vyspělé a rozvinuté státy, kde je tedy svoboda a neomezenost při volbě práva. Naproti tomu stanovení podmínek pro omezenost volby společně s pravomocí soudní moci je tvořen právní režim rozvojových zemí. Tato dvojkolejnost v přístupu přitom není problémem jenom mezinárodních licenčních smluv, ale i ostatních smluvních typů. Existují ovšem i situace, při kterých je nutno využít náhradních možností řešení problémů, zejména pokud není zvoleno právo řídící a upravující smlouvu, nebo by takové ujednání bylo neplatné. V tomto případě by jednou z možností mohlo být použití právního řádu takového státu, kde se nachází sídlo poskytovatele licence. V rámci druhé možnosti by pak bylo možné vycházet z užívání licence z hlediska jejího teritoria67. V konkrétním náhledu problematika kolizní právní úpravy mezinárodních licenčních smluv jakožto zvláštního smluvního typu není ani v zákonu č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“) ani v klíčovém evropském právním předpisu, kterým je nařízení Řím I, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (č. 593/2008), nikde specificky řešena68. Přesto lze konkrétně vycházet z této kolizní úpravy, tedy z Římské úmluvy, která představuje řešení při nakládání s předměty chráněnými právy duševního vlastnictví.
Kolizní úprava. Úprava soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem je řešena 2 základními metodami. První z těchto způsobů se nazývá metoda kolizní13. U
Kolizní úprava. Římská úmluva neobsahovala explicitně pojem zaměřování činnosti. Podmiňovala použití speciálních norem na ochranu spotřebitele, pokud uzavření smlouvy o prodeji movitých věcí nebo poskytnutí služeb předcházela nabídka spotřebiteli, nebo reklama a spotřebitel podnikl v tomto státě potřebné kroky k uzavření smlouvy. Toto byla jedna z podmínek k tomu, aby se spotřebitelská smlouva subsumovala pod čl. 5 Římské úmluvy. Záměrem bylo mimo jiné pokrýt situace zásilkového obchodování a podomního prodeje.289 Zpráva Xxxxxxxx-Xxxxxxx přímo uvádí příklady, které představují činnost podnikatele, která musela předcházet uzavření smlouvy. Jedná se např. o „...reklamu v novinách, rádiu, televizi nebo kině, nebo činnosti prostřednictvím katalogů, které cílily na konkrétní zemi, či návrhy učiněné individuálně prostřednictvím
Kolizní úprava. V rámci Evropské unie v současné době stále neexistuje právní norma, která by unifikovala oblast závazkových právních vztahů, i přesto, že v uvedené oblasti probíhají přípravné práce, zůstávají prozatím spíše na úrovni formulování určitých obecných principů. Tento deficit je alespoň částečně kompenzován vydáváním kolizních norem pro soukromoprávní vztahy, ve kterých se vyskytuje mezinárodní prvek.85 Na české úrovni je uvedená oblast upravena zákonem č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém, který se však od 1.7.2006 již na některé závazkové vztahy nepoužije. Od tohoto dne se pro Českou republiku na závazky ze smluv aplikovala Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, která byla přijata