Kupní smlouva obecně. Kupní smlouva je významným smluvním typem umožňujícím fungování tržního hospodářství.19 Do konce roku 2013 byla úprava kupní smlouvy obsažená jak v OZ, tak v ObchZ. Režim podle XxxxX se v zásadě vztahoval na smlouvy mezi dvěma podnikateli. I v jiných případech se mohla kupní smlouva řídit ObchZ, ale pak nesmělo dojít ke zhoršení postavení slabší strany a zároveň musela být o uplatnění tohoto předpisu sjednána písemná dohoda.20 Stranami kupní smlouvy podle OZ byli prodávající, který byl povinen odevzdat předmět koupě, a kupující, kterému příslušela povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj dohodnutou cenu. Pro oblast spotřebitelských smluv byla stěžejní zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě.21 Ta byla vůči obecným ustanovením ve vztahu speciality a upravovala výhradně prodej zboží podnikatelem. Pouze v takovém případě se na zboží vztahovala záruční doba v rozsahu 24 měsíců, tj. podnikatel odpovídal za to, že si věc udrží po určitou dobu své obvyklé vlastnosti. Prodával-li ale student mladšímu kolegovi učebnice, odpovídal pouze za vady, které měla věc v době převzetí, jestliže na ně neupozornil. Kupující měl pak právo na přiměřenou slevu; pokud vada činila věc neupotřebitelnou, měl právo od smlouvy odstoupit. V praxi někdy docházelo k záměně kupní smlouvy za smlouvu o dílo. Jak upozorňuje Tomančáková, rekonstrukce bývá často provázena kombinací obou smluvních typů, např. když si od řemeslníka koupíme kotel a zároveň s ním uzavřeme smlouvu o jeho montáži.22 Nepoctiví řemeslníci ale mnohdy po roce odmítali reklamace s tím, že byla uzavřena smlouva o dílo, u níž zákon stanovil záruční dobu 6 měsíců.
Kupní smlouva obecně. Co se týče kupní smlouvy, NOZ ji koncipuje jako závazek prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo k věci. OZ proti tomu uváděl jen závazek prodávajícího věc odevzdat, čemuž odpovídala povinnost kupujícího věc převzít. Úprava kupní smlouvy v NOZ koresponduje s úpravou v dřívějším ObchZ, i když v mnohém vychází i z OZ. Rozdílem oproti OZ je především systematika ustanovení. Dříve se úprava kupní smlouvy členila na 4 oddíly – obecná ustanovení, vedlejší ujednání, směnná smlouva a zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě. Oddíl s názvem koupě v NOZ obsahuje 6 pododdílů, přičemž nově je rozlišena koupě movité a nemovité věci a po vzoru ObchZ je upravena i koupě závodu (dříve podniku); směna je považována za jiný smluvní typ. Zatímco obecně má kupní smlouva konsenzuální povahu, při samoobslužném prodeji dochází k uzavření reálné smlouvy. Kupující se stává vlastníkem věci až po zaplacení kupní ceny. Vystavení zboží, stejně jako jeho vhození do nákupního košíku je pouze nabídkou. I ve chvíli, kdy prodávající požaduje zaplacení ceny, má ještě kupující možnost vrátit věc na původní místo.102 Obdobně bylo toto pravidlo vyjádřeno v OZ.103