Mezinárodní obchodní zvyklosti. Mezinárodní obchodní zvyklosti řadíme mezi další tzv. nestátní prostředky právní úpravy, protože k jejich vzniku a závaznosti dochází nezávisle na vůli států. Při vytváření zvyklostí jde o určitý druh spontánního, státem či jeho institucemi přímo neiniciovaného procesu. V souladu s tím si lze klasickou zvyklost představit jako nepsané pravidlo chování. To však dnes již neplatí a klasická nepsaná zvyklost je vytláčena zvyklostmi písemně zachycenými a často i soukromě kodifikovanými na poli mezinárodních organizací, obchodních komor apod.100 Výslovnou definici mezinárodní obchodní zvyklosti ve Vídeňské úmluvě samozřejmě nenajdeme. Z jejího textu lze vyčíst pouze určitou charakteristiku zvyklostí, ze které právní teoretici postupně dovodili několik znaků mezinárodních obchodních zvyklostí. Ty by dle mého názoru měly být dány zásadně kumulativně, aby bylo možné určitou skutečnost považovat za mezinárodní obchodní zvyklost. Předně musí jít o ustálené chování, které je spojeno buď s určitou činností nebo s určitým druhem zboží. Jiné bude chování obchodníků v bankovním sektoru a jiné bude chování obchodníků s obilím. Příslušný typ chování by měl být v daném odvětví dostatečně známý a rozšířený. Dále by mělo být ono chování zachováváno po určitou delší dobu. Většina autorů se při tom shoduje na tom, že rozhodující není délka sama o sobě ale okamžik uvědomění si nezbytnosti a vhodnosti zachovávání určitých pravidel. K těmto všem znakům přistupuje konečně ještě prvek prostorový.101 Ten ukazuje, kde všude je předmětné chování zachováváno. Aby se jednalo o mezinárodní obchodní zvyklost, je samozřejmé nutné, aby došlo k překročení státní hranice. Pokud chceme dále hovořit o mezinárodních obchodních zvyklostech v souvislosti s Vídeňskou úmluvou, považuji za nutné uvést, že ta rozeznává zvyklosti dvojího druhu. Obojí jsou uvedeny v čl. 9 Úmluvy, který v podstatě upravuje dvě konkurenční teorie o obchodních zvyklostech. První z nich, upravená v čl. 9 odst. 1, je některými autory označována jako subjektivní a druhá z nich, zakotvená v čl. 9 odst. 2, je pak označována jako 100 ROZEHNALOVÁ, Xxxxxxx. Právo mezinárodního obchodu. 2. vyd. Praha: ASPI, 2006. s. 222. 101 XXXXX, Xxxxx; XXXXXXXX, Xxxxx. Obchodní podmínky, obchodní zvyklosti a vykládací pravidla. Praha: ASPI, 2008. s. 82. objektivní.102 Odstavec první stanoví, že strany jsou vázány pouze takovou zvyklostí, na které se dohodly. Zvyklost, jež by byla straně neznámá, nikdy nemůže být v souladu se subjektivní teorií pou...
Mezinárodní obchodní zvyklosti. Zvláštní formou úpravy vztahů z mezinárodní distributorské smlouvy jsou mezinárodní obchodní zvyklosti. Jedná se o normativní systém, který ovšem nemá povahu státního právního řádu a je tvořen obchodníky samotnými v průběhu jejich obchodní činnosti. Zvyklosti jsou charakterizovány jako ustálená pravidla chování, která jsou známá a rozšířená, která jsou vědomě dodržována a uznávána po delší dobu na větším území. Zvyklosti se mohou stát součástí smlouvy na základě dohody stran. 49 Podobným normativním systémem se mohou stát praktiky stran. Na rozdíl od obchodních zvyklostí jsou zavedeny pouze mezi konkrétními stranami a jejich definující vlastností je jejich dlouhodobost co fakt, že jsou dodržovány opakovaně. Jejich závaznost je dána i v článku 9 Vídeňské úmluvy.