Obecně o rozhodčím řízení. Rozhodčí řízení stejně jako i ostatní druhy alternativního řešení sporů v České republice zažívá v posledních letech velký rozmach, ačkoliv z historického hlediska má rozhodování civilních, zejména komerčních sporů, před rozhodci větší tradici než rozhodování před obecnými soudy (viz kapitola 4.2.). Zvyšující se poptávka po rozhodčím řízení, resp. po alternativních způsobech řešení sporů je vyvolána především nízkou efektivností soudnictví v ČR, jelikož soudy jsou značně přetíženy a není výjimkou, že některé spory se vlečou i několik let. Hlasy volající po reformě justice se ozývají prakticky ze všech stran, avšak konkrétní řešení je zatím v nedohlednu. První otázkou, kterou si strany případného sporu položí je, zda se jejich spor podřídí klasickému řízení soudnímu či řízení rozhodčímu. Základními rozdíly a výhodami oproti soudnímu řízení je rychlejší vyřízení sporu a tím i nižší finanční náklady, snadná vymahatelnost rozhodčího nálezu, jelikož rozhodčí nález se stává vykonatelným okamžikem doručení, flexibilnější možnost využití moderních technologií, neformálnost a neveřejnost. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že řada institutů v rozhodčím řízení, jež jsou odlišné od soudního řízení může být, jak výhodou tak i nevýhodou. Toto se týká např. jednoinstančnosti rozhodčího řízení, kdy může nastat problém v případě, jestliže bylo o sporu rozhodnuto neodborně či nebyl zjištěn řádně skutkový stav či došlo k nesprávnému posouzení důkazů, v takovém případě strany už nemají možnost tento nedostatek namítnout. Jako určitou nevýhodu rozhodčího řízení spatřuji osobně ve velké variabilitě při jmenování rozhodců, kdy rozhodci nemusejí splňovat odborné předpoklady. Vzhledem ke shora uvedenému faktu, kdy proti rozhodčímu nálezu není možnost opravného prostředku, může snadno dojít k nesprávnému rozsouzení věci ovšem bez možnosti nápravy. Zákon sice připouští v určitých případech zrušení rozhodčího nálezu soudem, avšak za poměrně přísných podmínek a tedy ne každé nesprávné rozhodnutí lze takto zhojit. Základním pramenem práva, který upravuje rozhodčí řízení v ČR je zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“). Tento zákon nebyl po dlouhá léta nijak zásadně novelizován, což je v právním řádu ČR jev poměrně neobvyklý. Poměrně velkou změnou prošel ZRŘ teprve v posledních dvou letech, t.j. v roce 2012 (zákon č. 19/2012 Sb. účinný od 1.4.2012) a v roce 2013 (zákon č. 91/2012 Sb. a zákon č. 303/2013 Sb., oba účinné od 1.1.2014.). T...
