Arbitrabilita Vzorová ustanovení

Arbitrabilita. Pojem arbitrabilita znamená, okruh právních vztahů, které mohou být kromě obecných soudů rozhodovány i soudy rozhodčími, tedy co všechno může být předmětem rozhodčího řízení. Ačkoliv tyto právní vztahy nejsou rozhodovány obecnými soudy, které představují jednu ze složek státní moci, tak státní moc se zavázala uznávat a vykonávat rozhodčí nálezy, pokud byly dosaženy zvláštním postupem, který probíhá z iniciativy stran, za jejich participace a způsobem, který připouští právní normy upravující rozhodčí řízení. V právní teorii je arbitrabilita rozlišována na arbitrabilitu objektivní, která je dána konkrétním právním řádem a arbitrabilitu subjektivní, kdy si strany sami zúží předmět rozhodčího řízení. Obecně lze přitom konstatovat, že arbitrabilita subjektivní se může pohybovat výlučně v rámci arbitrability objektivní. Arbitrabilitu objektivní musí rozhodci a rovněž soudy ve vztahu k rozhodčímu řízení posuzovat z moci úřední, avšak arbitrabilita subjektivní je posuzována obvykle výlučně tehdy, je-li uplatněna účastníkem rozhodčího řízení námitka nedostatku pravomoci. Neuplatnění takové námitky zpravidla představuje fikci vzniku arbitrability subjektivní, i kdyby tato jinak dána nebyla.48 Dále se v právní teorii vyskytuje i pojem širšího a užšího pojetí arbitrability.49 „Prvé pojetí spočívá v tom, že arbitrabilní spory jsou pouze ty, které se odehrávají v oblasti vztahů, jejichž formulace je ponechána zcela na vůli stran, aniž by byl dotčen jakýkoliv celospolečenský zájem, a druhé v tom, že výhradnímu rozhodování státu jsou vyčleněny jen čistě vertikální zásahy řízení společnosti, zatímco smíšené, tj. ty, které sice dispozici stran učinit jdou, avšak zasahují i do zájmu ostatních, jsou ponechány arbitrovatelnosti, se projevují i ve dvojím způsobu zákonného vymezení arbitrovatelných sporů.“ Základní vymezení arbitrability je v ZRŘ v ust. § 2 odst. 1 a 2, podle kterého se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud. A dále, že rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže by strany mohly o předmětu sporu uzavřít smír. Z uvedeného vyplývají tři podmínky, jak už bylo uvedeno v kapitole II, které musí být splněny, aby bylo možno o věci rozhodovat v rozhodčím řízení: (i) musí se jednat o majetkový sp...