Objektivní hledisko mezinárodní kupní smlouvy. Objektivní hledisko u mezinárodní kupní smlouvy je dáno tím, že zboží má být odesláno z jednoho státu do druhého.41 Tzn. za mezinárodní kupní smlouvu bude považována i taková smlouva, která bude uzavírána mezi stranami majícími sídlo nebo místo podnikání na území téhož státu, ale zboží, které je předmětem této smlouvy bude odesláno z místa, kde se nacházelo v době uzavření smlouvy do jiného státu. Čili poloha 40 XXXXX, Xxxxxxx. Mezinárodní kupní smlouva: Praha: Academia, 1988, str. 11 00 Xxxxxx, xxx. 12 předmětu věci nebo zboží, rozdílná od státu, kde prodávající i kupující mají shodné sídlo nebo místo podnikání, znamená v tomto vztahu existenci zahraničního prvku. Dalším objektivním hlediskem mohou být i nepatrné důvody pro to, aby smlouva byla považována za mezinárodní kupní smlouvu. Např. pokud k zaplacení kupní ceny dojde v jiné zemi než v jaké se nacházejí smluvní strany. Tyto důvody pro objektivní pojetí mezinárodní kupní smlouvy obhajoval především francouzský autor Xxxx ve své studii o mezinárodním obchodním prodeji, které opíral o rozhodnutí francouzského soudu, podle nějž postačovalo, pokud smlouva “brala v úvahu zájmy mezinárodního obchodu.“ Je třeba říci, že se objektivní hledisko v dnešním pojetí mezinárodní kupní smlouvy neujalo. V roce 1974, kdy byla připravována Úmluva OSN o promlčení při mezinárodní koupi zboží zcela zvítězilo pojetí mezinárodní kupní smlouvy v subjektivním smyslu.42 Vídeňská úmluva i Úmluva OSN o promlčení při mezinárodní koupi zboží definuje mezinárodní kupní smlouvu z hlediska subjektivního a víceméně shodně: Závěrem tedy můžeme shrnout, že kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku je smlouvou uzavřenou mezi podnikajícími subjekty, kteří nejsou spotřebitelé a jejichž místo podnikání se nachází v různých státech. Přičemž mezinárodně obchodní charakter se projevuje v tom smyslu, že kupující nekupuje zboží za účelem jeho spotřebování, ale za účelem jeho dalšího prodeje.43 To ostatně odpovídá i textu ustanovení čl. 2 a) Vídeňské úmluvy, která stanoví na předměty jaké koupě se úmluva nepoužije. Předmětem kupní smlouvy dle Vídeňské úmluvy nebudou tedy věci nebo zboží určené pro osobní spotřebu, potřeby domácnosti nebo rodiny, a také proto můžeme nepodnikající fyzické osoby z uzavření takové smlouvy předem vyloučit.
