Odměna jednatele a náležitosti smlouvy o výkonu funkce dle § 60 zákona o obchodních korporacích. Otázka odměny jednatele za výkon funkce představuje komplexní problematiku, a proto by se její úpravě měla smlouva o výkonu funkce dostatečně věnovat. Odměňování jednatele je upraveno v ustanovení § 59 a násl. zákona o obchodních korporacích v rámci oddílu „smlouva o výkonu funkce“. Předmětným ustanovením zákon o obchodních korporacích uvozuje obecnou regulaci práv a povinností mezi společností s ručením omezeným a jednatelem. Pod pojmem odměňování přitom zákonná úprava obecně rozumí jakékoli plnění, které má jednateli náležet v souvislosti s výkonem funkce. Mají-li společnost s ručením omezeným a jednatel zájem na tom, aby byl výkon funkce bez dalších pochybností považován za úplatný, měli by takovou skutečnost výslovně dle ustanovení § 59 odst. 3 zákona o obchodních korporacích ve smlouvě upravit. Dle tohoto ustanovení se má totiž za to, že výkon funkce jednatele je bezplatný, není-li ve smlouvě o výkonu funkce odměna výslovně sjednána. Jinými slovy, jednateli vznikne právo na vyplacení odměny pouze za předpokladu, bude-li odměna ve smlouvě o výkonu funkce nejen výslovně sjednána, ale tato smlouva bude také uzavřena v souladu se zákonem o obchodních korporacích, tj. v písemné podobě a schválena valnou hromadou.42 Jsem toho názoru, že při úvahách o poskytnutí odměny jednateli za výkon funkce, by měla být vždy zohledněna povaha funkce a rovněž další požadavky, na jejichž splnění ze strany jednatele apelují právní předpisy. Domnívám se, že vzhledem k tomu, že výkon funkce jednatele s sebou nese vynaložení nemalého úsilí a 42 Na rozdíl od platné právní úpravy zákona o obchodních korporacích připouštěla právní úprava obchodního zákoníku, že jednateli vzniká nárok na odměnu z výkonu funkce i tehdy, nebyla- li odměna mezi stranami vůbec sjednána. V těchto případech měla dotyčná osoba jednatele nárok alespoň na odměnu obvyklou. Důvodem svědčícím ve prospěch této úpravy bylo nepochybně to, že výkon funkce jednatele byl vyřizováním záležitostí na účet společnosti a na tento vztah mandanta a mandatáře se aplikovala zákonná domněnka upravená v ustanovení § 566 odst. 2 obchodního zákoníku o tom, že úplata byla smluvena. Úplata za vykonanou činnost tedy byla jedním z pojmových znaků mandátní smlouvy jako takové. Pokud by se za účinnosti obchodního zákoníku mělo jednat o bezplatný výkon funkce, bylo na společnosti, aby zákonnou domněnku o úplatnosti vyřizování záležitostí pro jiného vyvrátila a aby prokázala, že s mandatářem opravdu dohodu o bezplatném výkonu funkce uz...
