Pracovní poměr vzniklý na základě jmenování Vzorová ustanovení

Pracovní poměr vzniklý na základě jmenování. „Jmenováním může pracovní poměr vzniknout pouze u pracovních míst, která zákoník práce označuje jako vedoucí pracovní místa a které vypočítává v § 33 odst. 3.“5 Uzavření pracovní smlouvy je v těchto případech vyloučeno a nemůže tedy právní úkon jmenování nahradit. Jedná se zejména o pracovní místa deklarovaná zvláštními právními předpisy, jichž je nespočet. Jedná se např. o zákon č. 312/2002 Sb. o úřednících samosprávných celků a o změně některých zákonů nebo zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů. V těchto předpisech je taktéž uvedena osoba oprávněná jmenovat příslušné vedoucí zaměstnance. Kromě jmenování na základě zvláštních právních předpisů, je v ust. 33 odst. 3 ZP, taxativním výčtem stanoven seznam subjektů, u nichž je pracovní poměr jejich vedoucího zakládán jmenováním. Přestože je jmenování jednostranným pracovněprávním úkonem, i k jeho platnosti je třeba souhlasu budoucího zaměstnance, je zde tedy zachován princip smluvní volnosti, jež u volby chyběl. Nesplnění této podmínky by bylo v rozporu s čl. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy zákazem nucených prací.6 Na rozdíl od pracovní smlouvy, nejsou u jmenování stanoveny žádné požadavky ohledně obsahu ani formy. Na základě jmenování může vzniknout pracovní poměr jak na dobu neurčitou tak na dobu určitou. Stejně jako u pracovní smlouvy i u jmenování musí být dodržena pravidla týkající se maximální délky pracovního poměru na dobu určitou a jeho opakování či prodloužení.