Pracovní poměr. Pracovní poměr můžeme považovat za jeden z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. To ovšem neplatí bezpodmínečně, neboť pracovní poměr můžeme nalézt i ve skupině tzv. smíšených pracovně právních vztahů, tzn. takových vztahů, které se mimo pracovněprávních předpisů řídí i ustanoveními jiných právních norem, např. v případě akademických pracovníků vysokých škol atd.13 Právě prostřednictvím tohoto institutu dochází k realizaci ústavně zaručeného práva na práci.14 Ovšem i přes tuto významnou funkci pracovního poměru, nenalezneme v platné právní úpravě jeho definici. Teorie nám jich však nabízí hned několik. Pracovním poměrem rozumíme např. smluvní a závazkový vztah, v jehož rámci se jeden účastník (zaměstnanec) zavazuje pro druhého účastníka (zaměstnavatel) vykonávat práci za mzdu.15 Úpravu pracovního poměru najdeme v § 33 ZP, který říká, že pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v zákoníku práce stanoveno jinak. Touto možností, kdy zákoník práce „stanovuje jinak“, je vznik pracovního poměru jmenováním dle § 33 odst. 3 ZP. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že pracovní poměr může být založen pouze právním jednáním, což jednoznačně vylučuje jiné právní skutečnosti, jako je např. právní událost, protiprávní jednání, konstitutivní soudní či správní rozhodnutí, jako možnost vzniku pracovního poměru. Pro úplnost je nutno poznamenat, že v současné právní úpravě již nenalezneme, i dříve poměrně zřídka užívaný institut, a to vznik pracovního práva volbou. Pokud se i nadále v některých zvláštních předpisech či stanovách toto jednání pro vznik pracovního poměru požaduje, provádí se pouze jako předpoklad uzavření samotné pracovní smlouvy. Je-li tento požadavek formulován v souladu s dikcí zákona dle § 33 odst. 2 ZP, a sice jako zákonný předpoklad, nenaplnění takového požadavku (v tomto případě uskutečnění volby) musí nutně vyvolat neplatnost následně uzavřené pracovní smlouvy dle § 580 odst. 1 NOZ. Dle mého názoru bude tato neplatnost považována za neplatnost relativní dle § 586 odst. 1 a 2 NOZ, což podporuje i ustanovení zákona v § 18 ZP, který vyjadřuje vztah zákoníku práce k novému občanskému zákoníku tak, že je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější, což ustanovení o relativní neplatnosti, oproti neplatnosti absolutní, zejména z důvodu poskytnutí možnosti volby zaměstnanci, zda v takto založeném p...
Pracovní poměr. 1. Dlužník je zaměstnán u [název IČ sídlo zaměstnavatele] (dále jen „zaměstnavatel“), a to na základě pracovní smlouvy ze dne [datum uzavření pracovní smlouvy] . Pracovní poměr je uzavřen na dobu [určitou nebo neurčitou] . Dlužníkův čistý měsíční příjem z pracovního poměru u zaměstnavatele činí [výše příjmu] Kč.
2. Zaměstnavatel byl seznámen se záměrem smluvních stran uzavřít tuto dohodu a s uzavřením dohody souhlasí, neboť již vystavil písemný souhlas s touto dohodou. Souhlas zaměstnavatele je přílohou č. 1 této dohody.
Pracovní poměr. 1. Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání.
2. Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.
3. Není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, platí, že pravidelným pracovištěm je místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce. Pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec. (§ 34a ZP)
Pracovní poměr. 1.1 Pracovní poměr na dobu určitou bude řešen takto: Pracovní poměr na dobu určitou je u výrobních děl- níků uzavírán zpravidla na dobu 6 měsíců. Pracovní poměr uzavřený na dobu určitou může být prodloužen pouze jedenkrát na dobu maximálně 6 měsíců. Před uplynutím doby určité se musí zaměstnavatel rozhod- nout, zda chce zaměstnance i nadále zaměstnávat. Rozhodnutí sdělí zaměstnavatel zaměstnanci zpravi- dla 10 kalendářních dnů před vypršením doby určité.
1.2 Pracovní poměr na dobu určitou u ostatních zaměst- nanců může být zpravidla jednou prodloužen nebo znovu uzavřen, ale celkem na dobu nejvýše dvou let ode dne vzniku pracovního poměru, s výjimkou přípa- dů stanovených platnými právními předpisy. S odbory budou projednány případy opakované- ho prodloužení pracovního poměru na dobu určitou u osaměle žijícího zaměstnance, který trvale pečuje o dítě ve věku do 15 let. O skutečném vývoji pracovních poměrů na dobu ur- čitou jsou odbory informovány ve Výboru pro pláno- vání personálu.
1.3 Pracovní poměr na dobu určitou nelze sjednat se
a) zaměstnanci, u nichž v důsledku pracovního úra- zu, nemoci z povolání, nebo jiného poškození zdra- ví z práce došlo ke zdravotnímu omezení pro výkon práce u zaměstnavatele;
b) zaměstnanci, u nichž k tomu není věcný důvod, nebrání-li tomu provozní podmínky a možnosti zaměstnavatele.
Pracovní poměr. Zaměstnavatel se zavazuje, že při prodlužování pracovních poměrů na dobu určitou u stávajících zaměstnanců, bude přihlížet k názoru přímého nadřízeného tak, aby byla při prodlužování pracovních poměrů maximální možné míře využívána kapacita stávajících zaměstnanců.
Pracovní poměr. Pracovní poměr bude sjednáván dle zákoníku práce.
Pracovní poměr. Vznik pracovního poměru
Pracovní poměr. Celková doba, na niž může zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřít pracovní poměr na dobu určitou, se řídí zákoníkem práce.
Pracovní poměr. 1. Družstvo může v pracovním poměru zaměstnávat členy i nečleny.
2. Pracovní poměr a vztahy z něj vyplývající se řídí Zákoníkem práce a ostatními obecně závaznými předpisy pracovního práva.
Pracovní poměr. 1. Zaměstnavatel se zavazuje, že bude odborové organizaci vždy do osmého dne čtvrtletí předkládat zprávy o nově vzniklých pracovních poměrech v předchozím čtvrtletí. V organizačních jednotkách, v nichž působí ZO, bude zpráva poskytována této ZO. V případě ostatních organizačních jednotek postoupí zaměstnavatel zprávu KOR. Zpráva bude členěna podle toho, zda jde o pracovní poměry na dobu neurčitou či určitou a v jaké délce a zda jde o pracovní poměry sjednané na kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu.