Prameny práva mezinárodního obchodu v ČR Vzorová ustanovení

Prameny práva mezinárodního obchodu v ČR. Každé normy vycházejí z jiných zdrojů a mají tudíž odlišný původ. Pro přehlednější orientaci můžeme prameny rozdělit na: • vnitrostátní právní předpisy; • předpisy práva EU, neboli unijní a • mezinárodní smlouvy. Kromě vnitrostátní úpravy v podobě zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (ZMPS), v tomto znění účinného od 1. 1. 2014 jsou pro Českou republiku závazné i jiné úpravy. Od 1. května 2004 kdy byla podepsána Smlouva mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou (a dalšími státy) o přistoupení České republiky (a dalších států) k Evropské unii se stává závazným i právní režim EU a vycházejíce z čl. 288 Smlouvy o fungování EU představují vydaná nařízení obecnou závaznost a nutnost jejich bezprostřední použitelnosti v každém členském státu a tedy i v ČR (Xxxxxx, 2015). Přímý účinek těchto nařízení není podmíněn transformací do českého právního řádu (Xxxxx, 2014). Jedním z nejvýznamnějších nařízení pro mezinárodní kupní smlouvy je nařízení Řím I. O něco méně striktní je vydávání směrnic zavazující pouze stát, jemuž byly určeny. Navíc je v tomto případě důležitý výsledek, nikoli postup, kterým k němu stát dospěje (Xxxxxx, 2015). Další vnější zdroje mezinárodního charakteru pro právní normy zastupují mnohostranné, vícestranné i dvoustranné mezinárodní smlouvy inkorporované do tuzemské právní úpravy. Opět zavazují Českou republiku k přednostní aplikaci vůči vnitrostátní úpravě. Publikací těchto mezinárodních smluv ve Sbírce zákonů vzniká přehled, které všechny mají vliv na úpravu smluvních vztahů (Xxxxx, 2014). Příkladem unifikované úpravy v oblasti mezinárodního obchodního styku je zejména Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (Xxxxxx, 2009), která je předmětem podrobnějšího rozboru v následující praktické části bakalářské práce. Ve spojitosti s naposledy zmiňovaným pramenem bude podle ustanovení čl. 10 Ústavy ČR vyhlášených a pro Českou Republiku závazných mezinárodních smluv, ratifikovaných na základě souhlasu Parlamentu ČR a inkorporovaných do národního právního řádu, použito za předpokladu, že ustanovení zákona je odlišné od ustanovení normy v příslušné platné mezinárodní smlouvě (Xxxxxx, 2015). Aplikační přednost před vnitrostátní právní úpravou mají jednak mezinárodní smlouvy, ale i nařízení EU a je tedy zřejmé, že i mezi těmito prameny může dojít ke střetu jejich působení. Je však obvyklým jevem, že příslušná nařízení obsahují ustanovení, týkající se vztahu k jednotlivým mezinárodním smlouvám. Mimo to je řešení příp...