Rozbor smluvených režimů. Právní úprava manželských majetkových poměrů taxativně stanovuje v ustanovení § 708 odst. 2 obč. zák. tři režimy, pod které může SJM podléhat. V této části se budeme věnovat pouze jednomu z těchto režimů, a to režimu smluvenému. Smluvený manželský majetkový režim může spočívat jednak v režimu oddělených jmění, jakož i režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu. Poslední z možností, kterou si mohou snoubenci, popřípadě manželé zvolit, je režim vyhrazující vznik společného jmění ke dni zániku manželství (srov. § 717 odst. 1 obč. zák.). Současná právní úprava jednotlivých smluvených režimů obsažená v obč. zák. navazuje na předchozí právní úpravu, a to konkrétně na ustanovení § 143a obč. zák. z roku 1964, podle kterého: „Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění.(…)“ V rámci předchozí právní úpravy bylo taktéž možné odložit vznik SJM ke dni zániku manželství. Jedinou výjimkou, kdy SJM nemusí vůbec vzniknout, a kterou ani předchozí právní úprava neznala, je režim oddělných jmění manželů, kterému se budeme podrobněji věnovat níže. Za samostatně stojící institut pak můžeme označit smluvní úpravu manželských majetkových poměrů pro případ smrti, jež řadíme vedle jednotlivých variant smluveného režimu, avšak je nutné zdůraznit, že tuto kategorie neřadíme ani pod jeden z výše uvedených třech majetkových režimů (srov. § 718 odst. 2 obč. zák.).
